Odlet

V 11 hodin mě čekal můj nejdelší let v životě: z Mnichova do Atlanty a z Atlanty do Santiaga de Chile. Přílet jsem měla po 7. hodině ráno další den. Myšlenka, že budu sedět tolik hodin v letadle, mě děsila.

Konečně sedím v prvním letadle a přemýšlím, jak to všechno sama zvládnu. Popravdě se mi nikam ani nechce, ale psychicky jsem v tak špatném stavu, že vím, že tohle je jedna z možností, jak se aspoň trochu dát dohromady. Chce se mi brečet a mám obrovský strach.

Po dlouhé době neletím nízkonákladovkou – máme jídlo a pití zdarma. To je pro mě luxus, asi bych jinak umřela hlady během těch 10 hodin letu.

Našla jsem hodně motivující film David Holmes: The Boy Who Lived o dvojníkovi Harryho Pottera, který se při natáčení zranil a zůstal ochrnutý na vozíku. Motivující příběh na dlouhý let.

Let byl dlouhý. Brečím, jako želva, a uvědomuji si, jak těžkým rokem jsem si letos prošla.

Let jsem přežila díky šesti filmům, a bylo to mega únavné. Pak mě čekalo dalších 4,5 hodiny čekání na přestup v Atlantě, a nakonec finálních 9 hodin letu přes noc do Santiaga.

Když člověk vyjede v pátek v 11 dopoledne a přiletí další den v 8 ráno, je to celkem vyčerpávající – a k tomu ještě ty časové přesuny.

Santiago de Chile

Po příletu do Santiaga mě čekal další úkol: dostat se na ubytování. Přes Couchsurfing jsem byla domluvena s jedním klukem, který byl maximálně ochotný a navigoval mě. Nedoporučil mi taxi ani místní autobusy. Šla jsem tedy k okénku společnosti We transport, kde jsem si za 9 100 chilských pesos objednala hromadný svoz na místo mého pobytu. Bylo to trochu stresující, protože jsem si špatně spočítala kurz a původně jsem si myslela, že budu platit 2000 Kč místo 200 Kč. Naštěstí je 1 chilské peso 0,022 Kč a ne 0,22 Kč 😅.

Stačilo se zastavit na přepážce, nahlásit cíl a počkat na auto. Jedná se o hromadný rozvoz, proto byla cena velmi přijatelná.

Byt se nacházel 25 minut autem od letiště v centru Santiaga, tedy v centru Santiaga.

Když mě auto dovezlo na danou adresu, všichni kolem mě vykoukli a varovali mě, ať jdu rychle dovnitř a nikdy se nezastavuji – prý je to tam nebezpečné.

To mě vyděsilo, ale to, co následovalo, bylo ještě horší. Můj hostitel Filipe mě vyzvedl na recepci a jeli jsme výtahem do 16. patra. Když otevřel dveře, praštil mě do nosu zatuchlý zápach. Celý byt vypadal jako squat, pokoj, kde jsem měla spát, byl špinavý a na peřině byla krev. Filipe šel spát po koncertu, já mezitím zavolala Uber, objednala si Airbnb a odjela pryč.

Nové ubytování přes Airbnb mi přineslo úlevu – čistý pokoj, bezpečí. Plánovala jsem si vyjít na jednu horu, ale můj ubytovatel mě upozornil, že se tam krade a je to tam nebezpečné, takže jsem to vzdala. Jet lag byl brutální, a tak jsem jen prošla okolí a šla spát.

Uber v Santiagu stojí kolem 200–300 Kč za jednu jízdu, podle vzdálenosti. Airbnb vzdálené 4 km od letiště mě vyšlo na 500 Kč za noc – soukromá místnost se sdílenou koupelnou a kuchyní.

2. listopadu - cesta do Puerto Natales

Ráno jsem vstala v 5, pobalila se a jela Uberem na letiště (250 Kč). Z letiště Santiago de Chile jsem pokračovala 3hodinovým letem do Puerto Natales se společností Sky Airlines. Cena letenky s odbaveným zavazadlem byla 2 814 Kč. Odbavení proběhlo rychle a bez problémů. Letiště je malé, takže není potřeba být tam moc dopředu.

V Puerto Natales jsem si rezervovala hostel na noc – nenašla jsem žádný kemp, a hostel mi umožnil nechat část výbavy přes noc během treku. Na Booking.com jsem si koupila noc v Hostelu Josmar Natales – 500 Kč ve dvoulůžkovém pokoji včetně snídaně a poplatků. Levnější možnosti byly, ale musela bych sdílet pokoj s dalšími pěti lidmi – na to ještě nejsem připravená 🤣.

Po 3hodinovém letu jsme přistáli v nejmenším letišti, na kterém jsem kdy byla. Jedna velká hala, pás na zavazadla a dva stánky s odvozem do centra. Hned jsem si koupila lístek za 88 Kč.

Auto mě odvezlo přímo před hostel, ubytovala jsem se a zjistila, že se ubytování platí hotově. Naštěstí byl poblíž bankomat, takže jsem si vybrala 200 000 chilských pesos (4 000 Kč) s poplatkem 230 Kč.

Prošla jsem si město, koupila plynovou bombu v místním obchodě a stavila se na výbornou kávu v Cafe Menta – filtr vyšel na 78 Kč.

Proběhla jsem si celé město, dala si večeři a zbytek večera nabírala síly na další den.