všechny příběhy
Cyklo dovolená na Mallorce
Začíná se z toho stávat tradice. Týdenní cyklistické soustředění na Mallorce má totiž něco do sebe. Tentokrát to […]
Začíná se z toho stávat tradice. Týdenní cyklistické soustředění na Mallorce má totiž něco do sebe. Tentokrát to ale bylo v něčem jiné.
Měla jsem pocit, že už jsem dlouho na jednom místě a potřebuju zase někam vypadnout. A pak na mě vyskočila vzpomínka z Mallorky. Celkově jsem tam byla už čtyřikrát, z toho dvakrát na kole. Je to cyklistický ráj a servis, který tam díky Radkovi alias Sventymu mám, je prostě výjimečný. Upřímně – zatím mě ani nenapadlo jet na kolo někam jinam.
Pak už stačilo jen sehnat lidi. Naštěstí mám kolem sebe pár bláznů, kteří se na takovou „cyklo dovolenou“ rádi přidají. Romča s Honzou jsou sázka na jistotu a jako poslední do party mi hned naskočil Ráďa – největší sportovní blázen, kterého znám. Naštěstí je takový blázen, že na dovolenou se mnou kývnul 😄.
Termín jsme naplánovali od 7. 3. do 16. 3. Já věděla, že jsem si vybrala ty nejlepší parťáky, kteří celou dovolenou ještě okoření něčím extra. Takže plán byl: v sobotu do Vídně, v neděli si tam zaběhnout silniční půlmaraton a v pondělí brzy ráno letět na Mallorku. Miluju 😄. Navíc z Vídně byly levnější letenky, tak to neber. To, že startovné, ubytování a cesta taky něco stály, už je malý bezvýznamný detail 😄.
V sobotu jsme si prošli Vídeň, pořešili potřebné věci a udělali si gastro chill. V neděli jsme se v 8 ráno postavili na start silničního půlmaratonu, který se běžel v Prateru. Běhala se tam kolečka v parku - zábava 😄.
Jako trailová běžkyně jsem na silnici trpěla. Ale nakonec jsem si zaběhla svůj osobák na 10 km i na půlmaraton. Zároveň jsem si potvrdila, že tahle disciplína není pro mě. Ráďa si taky zaběhl osobák, takže to byl celkem úspěšný závod.
Po závodě jsme si dali chill na pokoji, prošli si Vídeň a jen jsme jedli 😄. Večer pak víno a film. Dovolená může začít!
V 5 hodin ráno jsme byli na cestě na letiště a někdy okolo 10. hodiny ranní jsme už přistávali na Mallorce. Domluvila jsem nám ubytování v Port de Pollença u jednoho Čecha, který k ubytování jako bonus poskytuje půjčení auta. Shuttle nás odvezl na parkoviště, kde jsem si ho vyzvedli. To je poměrně příjemný bonus.
Prošli jsme si Palmu, dali kávičkovou session, jídlo a vyrazili směr Port de Pollença. Po cestě jsem nám ještě naplánovala výletní okruh do kopců nad přehradu Embassament de Cúber.
Když jsme dorazili na parkoviště a chystali si věci, stala se nám celkem komická věc. Honza zvedl kufr ze země, dal ho na můj kufr a pak se podíval na místo, odkud ho bral. Tam leželo rozpláclé hovno. Takže ho navíc rozmáznul na můj kufr a o zábavu bylo postaráno 😄. Nejlepší začátek výletu.
Dali jsme všechno do pořádku – teda spíš hrdina Honza – mohli jsme konečně vyrazit na výlet. Já s Romi jsme si naplánovaly moc hezký okruh – 12 km a 635 m převýšení. Kluci šli to stejné, jen opačně, a pokoušeli se o běh. Čekal nás poměrně dost technický terén po mokrých kamenech, takže se šlo opravdu pomalu. Zabralo nám to 3 hodiny. Nicméně velká část okruhu vede po treku GR221 a čekaly nás nádherné výhledy.
Všichni spokojení jsme se přesunuli do Port de Pollença na ubytování. Večer jsme vyrazili na večeři do naprosto skvělého podniku Bocchoris, kde jsme i se Sventym (majitel půjčovny kol) vypili pár lahví vína a zažili tak trochu gastro porno. Přesun do baru a zbytek večera si někteří z nás nepamatují, ale na to se historie neptá. Mallorcu jsme zahájili poměrně velmi úspěšně 😄
Večer šohaj, ráno šohaj. Řekněme, že jsme nikdo nebyli moc svěží po propařeném večeru asi do 3 do rána. Tak jsme si pro jistotu naplánovali easy ride – rovinu. Čekalo nás 90 km na pohodu. To se dalo zvládnout.
Kolem 11 jsme si u Sventyho vyzvedli kola a naše týdenní cyklodovolená mohla začít.
Vřele doporučuju dát si na rozjezd něco easy. Pokud, stejně jako já, nejste vůbec rozježdění. Takže rovinka byla ideální volba.
Počasí nám vyšlo na jedničku. Sluníčko, příjemná teplota a bezvětří.
Cestou jsme se stavili na kávu a oběd ve městě Sineu. Je tam vyhlášená kavárna Sa Mola 13. Doporučuju.
Na ubytování jsme přijeli docela brzy, tak jsme si ještě užili trochu sluníčka. Šli se projít na molo a večer pak usnuli u filmu.
Dneska nás už čekaly aspoň dva kopce. Co si budeme, rovina na rozjetí dobrá, ale je to celkem nuda.
Na jídlo a kávu jsme se stavili v dalším osvědčeném podniku Cyclist Café ve městě Alaró.
Po jídle nás za odměnu čekal kopec Coll d’Orient. Udělali tu nový asfalt, takže to jelo skoro samo.
Celkem jsme si dali 129 km s 1200 výškovými metry. Trasa hezká, ale po sjetí z Orientu nás čekala už jen nekonečně dlouhá rovina. Takže jsme se všichni těšili na další den, kdy jsme si naplánovali kopce.
Večer jsme šli na jedno a užili si pohodu. Skutečně jen na jedno 😄.
Plán vyjet brzy vyšel tak středně. Ale snaha se cení 😄. Na dnešek jsme si naplánovali horskou etapu vyvrcholenou nejznámější silnicí na Mallorce – dlouhými serpentýnami vedoucími k moři do malé turistické oblasti zvané Sa Calobra.
Vzhledem k tomu, že se jedná o hlavní cyklistickou sezonu, potkali jsme po cestě poměrně dost skupin. Tak jsme se k jedné chytře přidali do háku a drželi se jí až pod kopec. Jakmile přišel kopec, skapala jsem a nechala všechny ujet. Nějak mi ty kilometry třetí den nechutnaly. Cítila jsem se hrozně slabá.
Dnešní den nám ale vyšel parádně. Počasí úplně top. Jen v horách byla cítit lehká zima, takže když člověk zastaví na občerstvení, docela vymrzne. Až po Coll dels Reis, odkud začíná sjezd do Sa Calobry, je trasa celkem houpavá a víceméně pořád do kopce. Pak nás ale čekal dlouhý desetikilometrový sjezd.
Měla jsem pocit, že jsme jeli v nejpopulárnější čas. Silnice byla plná cyklistů. Sjezd super, ale představa, že to celé šlapu přes hodinu nahoru, už byla horší. V Sa Calobra jsem se musela pořádně občerstvit. Cítila jsem šílenou únavu.
Do kopce jsem si ale jela svoje šnečí tempo a asi po hodině tenhle legendární kopec zdolala. Je vtipné, že když jsem ho jela poprvé před třemi lety, říkala jsem si: „Super, už tenhle dementní kopec nikdy nemusím jet.“ Kdo by tehdy věděl, že ho pojedu minimálně ještě dvakrát 😄.
Dnešní den byl den s velkým D. Neskutečné výhledy, mlha, která se rozpustila, super počasí, konečně pořádné kopce a naprostý cyklistický zen 😄.
Celkem jsme najeli 105 km s 2071 výškovými metry. Docela slušná porce – na mě. Trasa byla naprosto luxusní.
Oběd jsme si dali tentokrát téměř na konci výletu, protože jsme rozmazlení. Ve městečku Caimari – Sa Ruta Verda. Jedna z nejlepších bowls, co jsem měla, plus skvělé koláčky a kafe. Doporučuju.
Večer jsme neměli sílu nikam jít, takže film, pohodička a karaoke. Já tuhle partu fakt miluju 😄
Dobré ráno při pátku 13. Tenhle den se mi líbil asi ze všech nejvíc. S Romčou jsme už měly odřená naše krásné prdelky, tak jsme si daly trochu chill. Kluci vyrazili na cyklo bomby – hodně kilometrů, hodně převýšení a tempo závodníků. Takové ambice jsem fakt neměla.
Daly jsme si pomalé ráno a vyrazily na výlet do Alcudie. Naplánovala jsem nám pohodový běh – cca 15 km a 930 výškových metrů. Pohodinda 😄
Počasí bylo úplně top. Vedro a sluníčko, takže jsem byla ráda, že nejsme na kole. Výhledy naprosto neskutečné. Připadala jsem si jak v pohádce.
S Romi jsme si jen tak hopkaly mezi kameny, užívaly si každý krok, pomazlily se s kozami, povídaly si a smály se. Terén byl dost technický, takže záměrně nepíšu „běžely“ 😄
Všem tento okruh vřele doporučuji. Šlo vidět, že je to poměrně populární místo, neboť jsme potkali hned několik turistů.
Po příjezdu na ubytko jsme se jen převlékly a vyrazily kam jinam než na kávičku a jídlo 😄. Tentokrát do Port de Pollença – Plant Shack. Skvělá obsluha a výborné veganské jídlo. Jen tam nechoďte, pokud máte hlad. Docela mi místní porce nestačily, ale jsem docela jedlík, takže to je asi nerelevantní hodnocení.
Po slunění se na pláži jsme se chystaly na Formentor s následným západem slunce na vyhlídce. Kluci po 150 kilometrech neměli ani šanci se najíst a museli vyrazit hned s námi. Bohužel i tak jsme západ o pár minut nestihli. Každopádně jet na západ slunce na Formentor a pak na vyhlídku byl naprosto geniální nápad. To byla taková nádhera – hory se zapadajícím sluncem odrážejícím se v hladině moře. No romantika jak blázen 😄.
Musím říct, že to byl hodně silný zážitek. Až teda na přeplněný Formentor. Tam jsme byli asi tak 5 minut a hned jsme jeli pryč. Lepší vidět z dálky než s přeplněnými auty a lidmi.
Takže dneska jsme si s Romi daly na kole 38,6 km a 880 výškových metrů. Kluci asi něco jako 190 km a 2000 výškových. Poprvé jsem je viděla unavené. Hlavně je umění vidět sporťáka Ráďu vyřízeného. To byl poměrně uspokojivý pohled, když člověk ví, že je taky jenom člověk 😄.
Po tak krásném dni plném zážitků jsme se ještě rozhodli jít za písničkou. Vyrazili jsme do důchodcovského baru jménem Mullys, kde DJ měl tak 75 let a jeho výběr hudby byl tak středně uspokojivý. Pak jsme se přesunuli do lepšího baru Él Aguila, kde právě skončila živá hudba. Skvělý. To nám trochu nevyšlo, no. Ale tak dali jsme si pár drinků, přidali se k nám Sventy a jeho kamarádi a akce se protáhla opět do ranních hodin. Jejda. Tomu říkám sportovní nasazení 😄 Alespoň byla sranda.
Tak dneska to na kolo rozhodně není. Počasí je tak středně dobré – déšť a vítr. Fuj. Ještě, že existuje běh 😄. Po pomalé snídani jsme se přesunuli autem do města Port de Sóller.
Naplánovala jsem nám moc hezký 16kilometrový okruh s 680 výškovými metry. Začátek trasy byl poměrně náročný kvůli mokrým kamenům, ale ty výhledy a celkově místní flora stály za to. Po kamenité části byla trasa hezky běhatelná po moc pěkných zpevněných cestách. Navíc velká část kopírovala trasu GR221, kterou jsem před lety šla. Pro mě to byla moc hezká nostalgie.
Celou cestu nám pršelo, ale nikomu to nevadilo. Všichni jsme si to svým způsobem užívali. Teda ke konci mi už docela došlo, ty jo. Držet tempo s touhle partou je pro moje malé unavené nožičky někdy poměrně náročné 😄.
Po moc hezkém výletním běhu nás čekalo, co jiného než jídlo. Strašně jsme byli všichni vymrzlí, takže jsme se těšili, až si někde sedneme. Miluju, když výběr restaurace má na starosti někdo jiný než já. A vzhledem k tomu, že jsme byli na dovolené s vegankou, bylo to vždy na Romče. A výběry byly podle mě více než uspokojivé 🙂
Po jídle nás už čekala jen cesta zpátky, film a chill.
Romča je velký romantik a naplánovala nám východ slunce na nejbližší vyhlídku. Vstali jsme v 5:45 a nejprve to vypadalo, že bude zataženo, ale měli jsme štěstí. Slunce se ukázalo a byl z toho naprosto nádherný východ s krásným výhledem na moře. Užili jsme si ranní romantiku a pak vyrazili směr kavárna – jak jinak, do sousedního města Alcudia.
Neskutečně foukal vítr, takže jsme dali jen kafe, trochu vymrzli a pak to zamířili zpátky na ubytování.
Nakonec z toho bylo 40 km a 560 výškových metrů. Za mě dobrý.
Vzhledem k tomu, že jsme přijeli po desáté a měli celý den před sebou, nás čekal velký zevling. Pohodička v posteli, pak jsme se přesunuli ke stolu, udělali si oběd a šli na procházku. Počasí na procházku moc nebylo, takže jsme nakonec zamířili na kávičku a dortík.
Na ubytování jsme objevili nějaké hry. Ve 4 hodiny se otevřelo víno, zahráli jsme si žolíky s kartami, se kterými to moc nedávalo smysl, a pak si parta dala hru Město, jméno, zvíře, věc. Miluju tu hru. Jen pro mě to už byl moc velký zevling, takže jsem si šla dát 9 km běh v totálním mordoru. Potkala mě tak trochu písečná bouře – vítr byl tak silný, že mi písek z pláže nafoukal snad úplně všude. Ale bylo to boží.
Po běhu jsem se dala dohromady a vyrazili jsme na večeři do podniku Capri Mediterranean Restaurant. Byli jsme tam jediní hosté a starali se o nás asi tři číšníci. Docela jsem si tam připadala jako princezna 😄.
Ráda, s Romčou a Honzou si dali místní specialitu paellu a byli s výběrem nesmírně spokojení. Takže další gastro zážitek. K tomu jsme vypili asi pět lahví vína (plus 1,5 lahve na pokoji). Řekněme, že jsme tam seděli asi pět hodin – jedli jsme, pili jsme a pořád jsme si měli o čem povídat. Popravdě to byl asi jeden z nejhezčích večerů. Asi se mi nestalo, abych se smála od srdce opravdu celý večer a tak moc se bavila 😊.
Poslední den na Mallorce. Všechno hezké někdy končí. Smutný příběh.
Před odjezdem jsem si stihla ještě zaběhat 12 km. Jako jediná jsem se k tomu dokopala 😄. Ostatní byli rádi, že jsou rádi. Náročný večer 😄.
Pak nás čekalo balení, úklid, rozloučení a cesta na výlet. Let jsme měli až na půl 10 večer, takže jsme chtěli ještě něco vidět.
Naplánovala jsem nám moc hezký výlet na vyhlídku Mirador Josep Sastre z parkoviště Col de Sa Gramola. Celkem 9 km pohodovým terénem. Ještě že tak – bylo mi tak středně dobře 😄.
Poslední den se s námi rozloučil sluníčkem. Opět naprosto top den s nádhernými výhledy.
MAPA TRASY
Po výletě jsme jeli do Palmy na večeři, vrátit auto a na letiště. Takže krásně využitý den. Jinak to ani neumíme - hlavně efektivně 😄.
Asi jsem jediná z party, kdo byl přehnaně ze všeho nadšený, ale za mě to byla jedna z nejhezčích dovolených😊. Vyšlo nám úplně všechno. Nakonec bylo super počasí, všechny běžecké trasy byly skvělé, kolo bylo opět v topu a nejlepší na tom všem byla parta, se kterou jsem všechny tyto zážitky sdílela.
Navíc měla pro mě tato dovolená i hlubší přesah. Uvědomila jsem si, že mi v životě chybí trochu spontánnosti, dětské radosti a uvolněnosti. Člověk pořád řeší nějaké hlouposti a zbytečně se stresuje úplnými blbostmi. Na této dovolené jsem byla uvolněná a veselá, jak asi nikdy. Ale je to především díky lidem, které jsem si s sebou vzala. Když máte skvělou partu lidí, je o zábavu postaráno. A že na této dovolené té zábavy bylo!
Na Mallorce jsem už byla po páté, a z toho po třetí na kole. Jsem zvědavá, jestli se tam vrátím i příští rok. Kdo ví, třeba vymyslím jinou destinaci na kolo. Každopádně jednou za rok jet na cyklodovolenou je asi něco, co chci podnikat. Tak schválně, kam to bude příště 😊.
