Z El Calafate jsem si koupila letenku pár dní před odletem do Bariloche. Stála 6 500 Kč – doporučuji kupovat s větším předstihem, ať neplatíte takovou raketu. Let je dlouhý zhruba 1,5 hodiny, ale když má vaše letadlo dvouhodinové zpoždění, může se to cestování celkem protáhnout 🙄.

Hlavním důvodem mé návštěvy argentinského Bariloche byl závod Patagonia Bariloche by UTMB. Několik týdnů před odjezdem do Patagonie jsem kontaktovala organizátory s nabídkou dobrovolnictví a dotazem, jestli by byla šance zaběhnout si trasu 55 km. Bohužel o dobrovolníky, jako jsem já, zájem neměli a než mi odpověděli, tak byly registrace na všechny závody vyprodané.

Dočetla jsem se ale, že v okolí Bariloche je neuvěřitelné množství treků, takže i kdybych závod neběžela, chtěla jsem toto místo vidět. A fakt, že holky běžely 87km závod, mi přišel docela osudový :-).

San Carlos de Bariloche je jedno z nejkrásnějších měst v Argentině. Leží v Patagonii uprostřed Národního parku Nahuel Huapi. Atmosféra působí jako kombinace Švýcarska, jezer a divoké Patagonie – tyrkysová jezera, husté lesy, zasněžené hory. Přezdívá se mu „švýcarské městečko Argentiny“ díky architektuře a čokoládovnám. Je jednou z hlavních outdoorových destinací v zemi, leží na úpatí And a na břehu obrovského jezera Nahuel Huapi.

Místní peníze

V Argentině doporučuji používat hotovost – často ušetříte. Při platbě kartou se vám totiž může účtovat vyšší cena. Například při nákupu oblečení můžete jít dolů klidně až o 20 %, když platíte cash.

Peníze se dají směnit jak na ulici, tak ve směnárně. Ulice je však černý trh, takže jsem raději šla do turistického centra a směnila je tam bez obav.

Treky v Bailoche

Colonia Suiza

První výlet vedl do Colonia Suiza – švýcarské vesničky asi 25 km od Bariloche. Jezdí sem autobus, ale jelikož jsme byli čtyři, vzali jsme Uber (cca 500 Kč). Cesta trvala asi 45 minut.

Vyšli jsme přibližně 1 000 výškových metrů na trase dlouhé kolem 12,5 km. Docela to štíplo 😅. Čekaly nás ale překrásné výhledy na okolní hory, jezera a vzdálené Bariloche.

Po návratu jsme si ve vesnici dali burger a čekali na Uber zpět. Z Colonia Suiza vede jeden z nejznámějších treků – k Laguna Negra, přes Refugio Jakob až po Refugio Frey. Je to ale náročná a technická trasa, vhodná ideálně na dvoudenní výlet s přespáním.

UTMB

Ráno před závodem jsem se probudila s bolestí krku. Netuším, jestli jsem nastydla, ale rozhodně mi nebylo dobře. Protože jsem se závodem už původně nepočítala, neměla jsem s sebou běžecké věci. Musela jsem si koupit běžeckou vestu a zaplatit startovné 100 USD. Když mi bylo v den závodu ještě hůř, řekla jsem si, že to aspoň zkusím, když už jsem do toho dala tolik peněz.

Do kopce jsem se plazila a z kopce jsem chytla závodní mód, takže jsem i pár lidí předběhla. Nicméně, že bych se ten běh užila, to se v mém stavu říct fakt nedá. Ale i tak jsem závod dokončila: 22 km, 800 m+, čas 2:45. Zbytek dne jsem dělala support holkám na 87 kilometrech. Bylo mi ale opravdu zle, takže jsem si můj stav závodem výrazně zhoršila.

Další den holky odjely a já zůstala v Bariloche sama. Několik následujících dní jsem jen ležela a snažila se dát dohromady. Lékařka mi doporučila antibiotika, která jsem měla s sebou. Navíc jsem zjistila, že jsem měla otravu místní vodou. To, že je „pitná“, neznamená, že je pitná pro lidi z Evropy – obsahuje totiž jiné bakterie a citlivějším lidem může způsobit problémy. Jako mně.

Když mi bylo trochu líp, ozval se kamarád Alex z O treku. Taky byl v Bariloche a vytáhl mě ještě s jedním klukem na procházku do Villa Llao Llao – krásná oblast na procházku, koupání nebo kolo.

Cerro Tronador

Pořád mi nebylo dobře, ale kluci přišli s nápadem, jít trek k Cerro Tronador a přespat u Refugio Otto Meiling.

Netušila jsem, co mě čeká, ale chtěla jsem alespoň ještě jednou přespat ve stanu, než pojedu domů.

Shuttle bus odjížděl v 8 ráno, cesta trvala 2,5 hodiny – z toho 1,5 hodiny po naprosto příšerné cestě, kde se nedalo jet víc než 30 km/h. U vstupu do parku nám kontrolovali registraci – tu jsme online nekoupili, takže jsme ji zaplatili v autobuse (cca 300 Kč).

Čekalo nás asi 13 km a 1 000 výškových metrů. Já se plazila jak slimák, protože mi pořád nebylo dobře. První část vede nádherným bambusovým lesem, pak prudší úsek do kopce a nakonec kameny a sněhová pole. Výhledy na ledovce, vodopády a okolní hory byly opravdu neskutečné.

Stanová místa byla malá, schovaná mezi kameny. Kluci měli vybavení půjčené – dá se tu půjčit stan, spacák i karimatka, ale ultralight to není 😅.

Na chatu jsme dorazili brzy, kolem třetí. Jedli jsme, hráli Monopoly a večer šli ven na západ slunce. Byla to jedna z těch okamžiků, které si chcete pamatovat navždy. Noc byla jasná, plná hvězd s Mléčnou dráhou. Ráno nás pak čekal epický východ slunce a já si připadala jako v pohádce.

Ráno jsme jen pobavili věci, dali si snídani a pomalu vyrazili zpět dolů. Cestou jsme odbočili na vyhlídku s vodopády. Shuttle bus měl jet až v pět, takže jsme měli spoustu času. Popravdě mě mrzelo, že tu nejsme ještě jeden den – ty treky tady jsou fakt neskutečné.

Cerro Otto

Rychlá procházka z Bariloche – 19 km a 780 m+. Ideální běžecký trénink, příjemné stoupání a krásné výhledy. Doporučuji se ale vydat po vedlejší cestě lesem. Vyhlídka je snadno dostupná autem, takže sem jezdí hodně lidí a cesta je velmi prašná. Takže to není moc příjemný zážitek, když nemůžete cestou nahoru kvůli rušnému provozu téměř dýchat 😅.

Cerro Campanario

Z Bariloche jsem běžela 25 km až na vyhlídku Cerro Campanario. Všude jsem viděla doporučení, tak jsem si řekla, že si to zaběhnu. Autobus ani Uber jsem neřešila – aspoň jsem zabila půlku dne 😅.

Výstup od silnice má jen 1 km, ale asi 200 m+, takže docela prudké. Výhled nahoře? 360° na okolní krajinu. Jezdí sem i lanovka, ale tu bych se styděla na tak krátký výstup použít 😅.

Zpátky jsem stopovala a měla štěstí – ale samozřejmě jezdí i autobus. Jen jsem byla líná na něj čekat.

Refugio Frey – Jakob

Refugio Frey je trek, který je doporučován všude. Původně jsem tam chtěla přespat, ale kvůli hrozící bouřce jsem to vzdala.

Pokud jdete do Národního parku Nahuel Huapi, musíte se registrovat. Je to zdarma a jen tím oficiálně nahlásíte svůj pohyb v parku.

Do Villa Catedral (start) jezdí autobus 55. Vybrala jsem si zrovna sobotu, která je očividně oblíbená – předbíhala jsem několik velkých skupin dětí a turistů. Nahoru to bylo 10 km s 800 m+ a já to vyběhla za krásné 2 hodiny.

U Refugio Frey je krásný laguna Tonchek, ve které se zrcadlí okolní hory.

Původně jsem chtěla jít zpět stejnou cestou, ale nemám to ráda. Raději dělám okružní výlety. Pokračovala jsem tedy na Refugio Jakob a pak po trase Huella Andina – Rio Negro Norte.

Hned za Frey jsem začala mít pochyby. Terén byl poměrně technický – lezení po skalách, suť, prudké úseky a nikde nikdo. Nad hlavou se honily mraky a já se modlila, ať nezačne pršet nebo ještě hůř - bouřka.

Výhledy ale byly neskutečné. Trasa byla dobře značená barevnými tečkami.

Když jsem se blížila k Refugio Jakob, vzala jsem to zkratkou lesem. Posledních 10 km vedlo krásnou, vlnitou cestičkou podél řeky.

Mapy.com mi v závěru ukazovaly cestu přes neexistující most, takže jsem musela brodit 😅. U autobusové zastávky začalo hřmít a pak se spustil liják. Zavolala jsem Uber a modlila se, ať už jsem doma.

Byl to silný, intenzivní zážitek, úplně mimo mojí komfortní zónu. Upřímně – radši bych to sdílela s někým.

Celé to mělo 34,5 km, 1 800 m+ a zvládla jsem to za 8 hodin.

Villa La Angostura

Dostala jsem tip navštívit městečko Villa La Angostura. Ideální destinace na půjčení kola a projetí části proslulé silnice Ruta 40.

Z Bariloche sem jezdí přímý autobus. Koupila jsem si jízdenky předem přes BusBud (společnost Via Tac). Autobusy bývají plné, takže rezervaci doporučuji. Ranní spoj v 8 hodin a zpět v 17:25 mě stál jen 350 Kč. Terminal v Bariloche je asi 4 km od centra.

Servis autobusů v Argentině je skvělý – USB nabíječky, někdy svačina i voda.

Cesta trvala cca 1,5 hodiny, velká část vede po nádherné Ruta 40.

Ve městě je spousta obchůdků. Půjčení kola vychází asi na 350 Kč za den. Bohužel mi pršelo, takže jsem místo kola zvolila Parque Nacional Los Arrayanes (vstup 300 Kč). Upřímně jsem čekala víc – 7 km jedním směrem jen lesem bez výhledů. Tak jsem to vzala běžecky, ať si to aspoň trochu užiju.

Místo doporučuju, ale nejlepší zážitek budete mít určitě ze sedla kola.

Odlet

Rozhodla jsem se cestování po Patagonii ukončit předčasně. Důvodů bylo několik: odjeli všichni, které jsem tady potkala, a bylo pro mě těžké být najednou sama. Mám velký respekt k horám a po tom, co na O treku zemřelo 5 lidí, jsem se ještě víc bála chodit sama. A když jsou hory tím hlavním důvodem návštěvy Patagonie, přestalo mi to dávat smysl. Navíc jsem během měsíce skoro vyčerpala celý rozpočet 🙄😅.

Odlet se ale zvrtl. Můj let měl být ve 20:15 hod. Přes den mi přišla zpráva, že je zrušen a přesunut na 21:00 hod. Takže jsem měla celý den na zabíjení času po městě.

Ten den byl ubíjející – nesnáším čekání. Na letiště jsem jela autobusem č. 72, jízdenka asi 60 Kč.

Když jsem dorazila, zůstala jsem stát v šoku. Můj let byl zrušen. Musela jsem koupit novou letenku za 8 000 Kč (původní stála 1 700 Kč). Nový let měl být ve 22:00, ale měl 2,5 hodiny zpoždění. Neskutečné 🙄🙄.

Naštěstí jsem měla „štěstí v neštěstí“ – paní z Airbnb se mnou byla celou dobu v kontaktu, čekala na mě do půl čtvrté ráno a byla mým světlem na konci tunelu.

Uber z letiště byl další katastrofa. Jeden mi cestu zrušil, druhý přijel až za 30 minut a stejně mě nedovezl na správnou adresu. Nechal mě stát na ulici kilometr od ubytování. Když jsem pak ubytování nemohla najít, byl to moment, kdy jsem měla slzy na krajíčku. Byl to opravdu náročný večer/ránо.

Nakonec ale vše dobře dopadlo. Dostala jsem se na ubytování a aspoň se trochu vyspala před odletem.

Letadlo do Buenos Aires letělo po 13. hodině – ráno jsem si ještě stihla zaběhat. V Buenos Aires byl šílený hic 🥵.

Na letišti mě čekaly důkladné kontroly, takže jsem byla ráda, že jsem dorazila dvě hodiny předem.

A můžu mít ještě větší smůlu? Seděla jsem vedle dědka, který si pořád kousal ruku a ještě mi navíc nefungovalo přehrávání filmů 🙄. Tom říkám super den 🤔.

Když jsem se po všech obstrukcích dostala do Mnichova, čekal mě další moment překvapení. Autobusová zastávka, odkud mi jel FlixBus do Prahy, byla vzdálená od letiště cca přes hodinu.

Naštěstí jsem vše zvládla a před 18 hodinou dorazila do Prahy.

Musím říct, že to pro mě bylo celkem těžké. Nikdo mě nečekal jak na nádraží, tak ani doma. Navíc doma mě nečekalo vůbec nic. Žádné jídlo, žádné překvapení. Jen prázdné byt. Smutný příběh 😅.

Shrnutí

Strávila jsem měsíc v Patagonii – v oblasti, o které sní spousta lidí. Asi jsem si ten sen tak trochu přebrala od ostatních. Můj vlastní sen bylo Norsko, ale když jsem měla dva měsíce času, řekla jsem si, že musím vyrazit někam pořádně daleko.

Byl to neskutečný měsíc. Zažila jsem toho hodně a jsem vděčná za všechny lidi a všechny momenty, které jsem tu prožila.

Zjistila jsem, že nejsem úplně „true hiker“. Místo společných nocí na hostelech s dvaceti lidmi jsem hledala pokoje po dvou, maximálně po čtyřech lůžkách. Mám problémy se spánkem a představa, že spím s někým, kdo chrápe nebo dělá bordel… na to už jsem asi stará 😅. A upřímně, nebýt O treku, kde jsem potkala všechny lidi, možná bych jela domů už po týdnu.

Ale přesně o tomhle cestování je – o lidech. A já tu potkala dvě úžasné holky, se kterými jsem strávila tři nezapomenutelné týdny 🙏. K tomu jsem je mohla podpořit na jejich velkém závodě Patagonia Bariloche by UTMB – 87 km.

Co bych udělala jinak?

Lepší plánování – financí i samotné trasy. Když přijde chvíle, kdy nevíte, kam dál, domov je ta nejjednodušší možnost. A tu jsem nakonec zvolila. Logistika v Patagonii je náročná, vzdálenosti obrovské a přesuny trvají neuvěřitelně dlouho. Nejsem na to zvyklá a asi mám raději menší evropské země.

Další věcí byl jazyk. Nedomluvit se s místními, připadat si jako idiot pokaždé, když si chcete něco objednat — to bylo dost frustrující. Doporučuju umět aspoň základy španělštiny.

Ale zároveň jsem zjistila něco zásadního: nemusím se bát cestovat daleko. Lidé tady byli neuvěřitelně milí a nápomocní, i když jsme si povídali rukama nohama. Mimo velká města jsem se cítila bezpečně, lidé se usmívali, zdravili mě a byli přátelští.

Takže pokud máte strach – stejně jako já na začátku – nemusíte se bát. Argentina i Chile mají svoji pověst, ale když používáte selský rozum a jste milí, dobro se vám vrátí 🙏. A pokud se na cestě objeví nějaký ten fuck-up? Jednou na něj budete se smíchem vzpomínat 😊. Stejně jako já na svoji třídenní cestu zpátky domů!