všechny příběhy
Madeira Island Ultra Trail - MIUT 85
Po druhé na Madeiře a tentokrát jinak. Poprvé jako turista, po druhé jako závodník. Bohužel jsem ale doufala […]
Po druhé na Madeiře a tentokrát jinak. Poprvé jako turista, po druhé jako závodník. Bohužel jsem ale doufala v trochu lepší formu.
Pár týdnů před závodem mi trenér řekl „Když neonemocníš, tak bys na tom měla být dobře.“ Jasně, že jsem onemocněla. Takže týden a půl před odletem na Madeiru jsem jen ležela a snažila se vyléčit dusivý kašel a nějakou nemoc. Zkusila jsem jít i běhat, abych zkusila svůj aktuální stav. Bohužel jsem nebyla schopná uběhnout ani 6 kilometrů.
Zkoušela jsem psát organizátorům ohledně změny trasy, ale ta nebyla možná. Takže jsem se musela připravit na to, že se alespoň postavím na start a uvidím, jak to půjde.
První co jsme udělali po příletu, tak jsme jeli do cíle závodu se zaregistrovat. Dostala jsem doporučení, že v pátek tam jsou malé fronty. Na registraci jsme si museli vzít povinnou výbavu, kterou ale moc nekontrolovali. Dostali jsme číslo, startovní balíček a možnost si něco nechat v polovině závodu. Tuto možnost jsme ale nevyužili.
Probudila jsem se s knedlíkem v krku a s pocitem, že ten nesmysl kilometrů nemůžu nikdy uběhnout. Mentálně jsem byla připravená na to, že tenhle závod bude moje první DNF (Did Not Finish). Po všech útrapách, kterými jsme si poslední týdny procházela - jak psychické, tak fyzické, mi to bylo ale úplně jedno.
Na start nás odvezli rodiče, které jsem si sem vzala jako support. Sice jsem žádný nepotřebovala, ale chtěla jsem je taky někam vyvézt :-D.
Minulý rok v srpnu proběhly na Madeiře rozsáhlé požáry a původní trasa musela být změněna. Velká část se běžela vyhořelými místy a hrozily pády kamenů. Takže ta nejhezčí část mezi dvěma nejvyššími vrcholy byla odkloněna, což mě celkem mrzelo.
Start byl v malé vesničce Rosário, v údolí São Vicente. Vyběhli jsme v 7 ráno od místního kostela a rovnou do kopce. Poprvé jsem na závodě nebyla vůbec nervózní a neměla jsem absolutně žádné ambice. Ani závod dokončit. Takhle demotivovanou náladu jsme ještě nikdy nezažila. Dokonce jsem neměla ani GPX v hodinkách a ladila jsem to až po výběhu.
Začátek trasy jsme běželi tunelem okolo leváky. Následovala delší část po asfaltu na hlavní silnici, výhledy na oceán a útesy. Z města Sao Vicente nás čekaly schody do kopce. Říkala jsem si, že tenhle závod půjdu hezky krůček po krůčku a uvidím, kam to až doťapkám. Prvních 30 kilometrů se mi běželo celkem fajn. Pak začaly ty největší kopce. Na jednom kopci jsme vystoupali 1700 výškových. Největší stoupání bylo pod vrchol Pico Ruivo (1862 m n. m.).
Počasí na trase bylo neskutečně příjemné. Ze začátku lehce poprchávalo, bylo příjemně chladno a hlavně, nepařilo slunce. To se objevilo až na vrcholu Pico Ruivo, kde na nás čekaly nádherné výhledy na hory nad mraky, tedy naprosto úchvatná inverze.
V tomto bodě jsem se docela zdržela, nemohla jsem se těch výhledů nabažit. Po vyškrábání se do kopce jsem věděla, že hned bude následovat prudké klesání. Říkám tomu kilometry zadarmo. Člověk může běžet rychle a nažene tak nějaký čas. To tady ale rozhodně neplatilo. Klesání bylo až moc prudké, plné bahna a kluzkých kamenů. Takže jsem spíš ztratila než abych nahnala nějaký čas.
Když jsem měla za sebou 55 km, což je moje oblíbená distance, přišla krize. Obvykle mi krize na závodech trvají jen pár kilometrů. Tentokrát jsem si hezky protrpěla 30 kilometrů v kuse. Cítila jsem totální bezmoc. Tak strašně jsem chtěla běžet, ale bolelo mě celé tělo, žaludek už byl tak středně dobrý a moje hlava začala vyprodukovávat pochmurné myšlenky.
Měla jsem pocit, že jsem ztratila motivaci běžet, snažit se. Že se jen bezmyšlenkovitě ploužím a nemyslím na nic jiného, než na cíl.
Naštěstí byl na poslední občerstvovací stanici vývar. Ten mimochodem měli i na několika předešlých. Bylo to jediné jídlo, které jsem opravdu s chutí jedla. Teplé do žaludku mě celkem zachránilo a dostalo do mnohem lepšího stavu. Navíc jsem v lahvičkách měla černý čaj z občerstvovaček, který taktéž působil velmi uklidňujícím pocitem.
Asi 7 kilometrů do cíle mi pořád chybělo necelých 200 výškových metrů. Podle mapy to už mělo být jen dolů. Ty kopce a schody byly při závodě nekonečné. Když už jsem si myslela, že mám všechny za sebou, přišel další.
Těch posledních 7 kilometrů bylo nádherných. Běželo se úzkou cestičkou kolem útesu s vyhlídkou na oceán a okolní skály. Následoval seběh a nekonečný úsek kolem levády. Pomalu se stmívalo, tak jsem musela běžte s čelovkou.
Hodinky mi ukazovaly čas doběhu 22:24 hodin. To bylo přesně o půl hodiny víc, než jsem závod chtěla běžet. Sice jsem neměla žádné ambice, ale když už, tak jsem si dala takový malý cíl, doběhnout pod 15 hodin.
Cca 5 kilometrů do cíle jsem se neskutečně hecla a zrychlila. Předběhla jsem spoustu závodníků a cítila jsem, jak adrenalin pracuje na 100 %. Tak strašně moc jsem ten závod chtěla mít za sebou. Navíc představa, že na mě rodina čeká víc jak hodinu a půl v cíli, byla děsivá. Můj přítel Adam totiž doběhl přesně o tento čas dřív než já. Nechápu, jak se mu to podařilo. Obvykle mi dával maximálně do půl hodiny.
Nakonec jsem cílovou bránu prosprintovala v čase 22:03 hodin. O pár minut mi můj vysněný čas sice nevyšel, ale na to se už historie neptá. Hlavní je, že jsem to nevzdala a doběhla.
Až v cíli jsem zjistila, že jsem neběžela 85 kilometrů, ale skoro 90 (89,65 km). Celkem jsem zdolala 5005 výškových metrů.
V cíli mě vyhlásili jako 10. ženu, která uzavírá TOP 10. To jsem vůbec nečekala. Samozřejmě mi problesklo hlavou, kolikátá bych asi byla, kdybych fakt makala celý závod. Ale na tom mi popravdě nezáleží. Pro mě je nejdůležitější to, že jsem závod ve zdraví dokončila.
Popravdě to byl tak náročná závod, že jsem si v cíli dala sprchu, v autě měla co dělat, abych se nepozvracela a doma jen lehla do postele s kýblem v náručí jako mrtvola.
Další den mi bylo tak středně dobře. Navíc se mi vrátila nemoc, s kterou jsem bojovala těsně před závodem. Nohy mě bolely tak, že jsem se belhala a každý metr byl pro mě extrémní výkon. Takhle špatný stav jsem ještě nezažila. To svědčí o náročnosti samotného závodu.
Jsem ale neskutečně šťastná a vděčná, že jsem si splnila další sen - běžet závod na Madeiře. Zároveň jsem si uvědomila, že 50 kilometrů je dostačující distance. Nepotřebuju běhat nesmyly a být zničená tak, že pak budu 3 dny téměř nepoužitelná.
Ale jsem ráda, že jsem si i takové utrpení zažila. Protože to jsou ty chvíle, kdy se stávám silnější a odolnější. A každá zkušenost je cenná. I ta méně příjemná.
Musím pochválit organizátory, protože takhle dobře zmáknutý závod jsem ještě nezažila. Za celou dobu jsem nepotřebovala navigaci. Jakože ani jednou. Trasa byla tak perfektně značená, že člověk hned věděl, kam má běžet. Mohla jsem vypnout hlavu a jen se kochat. Na problémových úsecích stáli dobrovolníci, kteří zastavovali provoz a naváděli.
Občerstvovací stanice chválím za naprosto geniální vývar a černý čaj. Nic jiného jsem nejedla a měla jsem vlastní jídlo, na které jsem zvyklá. Ale kdybych si nedala tyhle dvě teplé věci, tak podle mě nejsem schopná běžet tolik kilometrů.
Energii jsem brala primárně z vlastních zdrojů: gely, liquidy a gumoví medvídci. Důkazem toho, že jsem závod šla opravdu pomalu, byly dvě snědené housky. To se mi jen tak nestává, že bych je nedonesla až do cíle.
Moc příjemné byly sprchy hned vedle cíle. Bylo super se moct osprchovat a jet na ubytování aspoň trochu jako člověk.
Mile jsem byla překvapená ze startovního balíčku, ve kterém jsem měla nejen tričko, ale i moc pěknou větrovku a lokální produkty. Tolik dárků jsem taky nikdy nedostala. Místo finisherské medaile jsme dostali dřevěnou kostičku s různými údaji (délka závodu, převýšení, jednotlivé body atd.).
Závod byl neskutečně těžký, ale taky neskutečně nádherný a všem ho vřele doporučuji. Opravdu stojí za to ho běžet. At už jakoukoliv z nabízených distancí.
🏃♀️ 89,56 km
⏱️ 15:03 hod.
⛰️ 5005 výškových metrů
🙎♀️ 10. žena
👫 81. celkově
Koupi letenky jsme odkládali na cca 7 týdnů před odletem. Nejnižší cena klesla na částku 7400 Kč - přímý zpáteční let z Prahy. Běžně se ale ceny pohybují okolo 10 000 Kč. Cena 7400 Kč se objevila ještě 3 dny před odletem, takže se i těsně před cestou dají pořídit levné letenky.
Bookli jsme si celou vilu s 3 pokoji, 2 koupelnami, obývacím pojem a kuchyní nad městem Ribeira Brava. K tomu jsme měli domluvené i půjčení auta. Cena ubytování pro 5 lidí na 5 nocí bylo 18 000 Kč. Vybrali jsme lokalitu poblíž startu závodu (cca 30 minut autem), abychom nemuseli vstávat tak brzy a využít svozový autobus.
Popravdě jsem měla za to, že jsme zarezervovali ubytování přímo ve městě São Vicente. Jak jsme toho ale plánovali víc, tak se nějakým záhadným způsobem stalo, že jsme byli na úplně dementním místě. Sice výhled na oceán a údolí moc hezký, ale jezdit každý den 4,5 kilometru dlouhé serpentiny tam a 4,5 kilometru zpět bylo tak středně dobrý. Navíc samotná lokalita nebyla moc strategická. Každy den jsme tak museli najet přes 100 km. Takže vřele doporučuji si pořádně zjistit, kde se ubytovat a co je v okolí.
Auto nás stálo na 6 dní 225 Euro. Na letišti nám volal týpek z autopůjčovny Auto Canhas Rent-a-Car, odvezl našeho řidiče k vypůjčenému autu, a ten si pak pro nás přijel. Vše proběhlo úplně bez problému. I vrácení auta bylo rychlé a bez komplikací.
Nově od 1. ledna 2025 jsou zpoplatnění nekteré treky. Cena je 3 eura. Na začátku trasy je cedule s QR kolem. Nikdo nás ale nekontroloval. Což není divu, když tam byl takový randál lidí.
Výchozí bod jsem naplánovala ze São Vicente. Jak jsem zmiňovala, měla jsem za to, že tam bydlíme. Veškeré výlety jsou uzpůsobené 55 letým rodičům, kteří jsou tak středně fit.
📍 São Vicente. - Porto Moniz - Leváda - Fanal - Sao Vicente
🚗 Trasa autem: https://mapy.com/s/jafejupede
ℹ https://www.cestujlevne.com/pruvodce/portugalsko/madeira/porto-moni
Zde jsme se s taťkou i vykoupali. Moc hezký zážitek :-).
Trasa autem s majákem: https://mapy.com/s/comeherola
ℹ https://www.cestujlevne.com/pruvodce/portugalsko/madeira/majak-ponta-do-pargo
Maják jsme vynechali, protože už toho bylo hodně a nestíhali bychom.
Parametry: 8 Km - 666 m výškových
Trasa treku: https://mapy.com/s/bacogezoju
Tak já nevím. Moc mírné mi to nepřišlo. Začali jsme brutálním klesáním po asfaltovém kopci s velkým sklonem a skončili jsme 1,5 hodinovou chůzí do prudkých schodů. Hned na prvním triku jsem stavila rodiče. Doporučuji tedy naplánovat trasu trochu lépe než já. Navíc teda je tento trek jeden z nejoblíbenějších, takže tu byly neskutečné davy lidí. Viděli jsme dva velké vodopády a popravdě to za to vůbec nestálo.
Trasa treku: https://mapy.com/s/dovarujeca
ℹ https://www.cestujlevne.com/pruvodce/portugalsko/madeira/fanal
Moc hezký a mystický les. Když jsem tu byla poprvé, tak nám svítilo slunce. Teď po druhé byl zahalen mlhou a konečně působil mysticky.
📍São Vicente - Lavado de Rai - Sanata vesnice - Pico Ruivo - Vyhlídka Balcoes - Sao Vicenta
🚗 Trasa autem: https://mapy.com/s/jopalopaga
ℹ https://www.cestujlevne.com/pruvodce/portugalsko/madeira/levada-do-rei
Parametry: 6,7 km, 500 m výškových
Trasa treku: https://mapy.com/s/lefagopopa
Tu nakonec naši nešli, protože s sebou měli 70 letou babičku od přítele. Raději nám šli fandit na závod.
Parametry: 2,4 km tam a zpět / 350 m výškových
Trasa: https://mapy.com/s/dosezaluje
ℹSantana: Malebná vesnička s tradičními domky, které mají doškové střechy. Je to krásné místo na krátkou zastávku, kde se můžete projít. https://www.cestujlevne.com/pruvodce/portugalsko/madeira/santana
Vstup do vesničky stojí 3€ a dle informací od rodičů, zde není nic moc k vidění. Takže byli poměrně zklamání.
Parametry: 5,5, km tam a zpět / 370 m výškových
Trasa: https://mapy.com/s/mocobaloce
Místo, ze kterého byli i moji rodiče nadšení. Což je co říct :-D. Takže vřele doporučuji. Jedná se o nejvyšší horu Madeiry a ty okolní výhledy stojí za to. Obzvláště, když máte štěstí na inverzi.
📍São Vicente - Porto de Cruiz - Ponta de São Lourenço - São Vicente
🚗 Trasa autem: https://mapy.com/s/leloteleza
Parametry: 1,6 km okruh
Trasa: https://mapy.com/s/makegadamu
Info: https://www.cestujlevne.com/pruvodce/portugalsko/madeira/porto-da-cruz
Hezká malebná vesnička, kde je muzeum rumu. Za krátkou návštěvu to asi stojí.
Parametry: 6 km tam a zpět / 450 m výškových
Trasa https://mapy.com/s/mazuteloje
Výlet na nejvýchodnější cíp ostrova stojí rozhodně za to. Počítejte ale s tím, že se jedná o jednu z nejoblíbenějších atrakcí na Madeiře. Takže o davy lidí, není nouze.
Tato oblast je známá svými útesy a drsnou, ale fascinující krajinou. Stezka vede přes skalnaté výběžky a nabízí nádherné výhledy na oceán i okolní přírodu. My jsme si z toho udělali půjčení výlet a naši byli nadšení. Takže dobrý.
ℹhttps://www.cestujlevne.com/pruvodce/portugalsko/madeira/ponta-de-sao-lourenco
Trasa: https://mapy.com/s/fatotefupo
Parametry: 6,7 km / 440 up
Trek jsme neabsolvovali kvůli věku naší skupiny. Ale jinak vřele doporučuji. Já už jsem tuto část šla minulý rok a ty výhledy stojí za to.
São Vicente - nejkrásněji vesnická a sopečné jeskyně
https://www.cestujlevne.com/pruvodce/portugalsko/madeira/sao-vicente
Ani jeden z treků jsme bohužel neabsolvovali. Už nezbyl čas ani síla skupiny.
📍São Vicente - Balcões + levada Ribeiro Frio - Pico Areeiro - São Vicente
🚗 Trasa autem: https://mapy.com/s/fopasekuba
Parametry: 9 km tam a zpět / 700m výškových
Trasa: https://mapy.com/s/getohenubo
ℹ https://www.cestujlevne.com/pruvodce/portugalsko/madeira/balcoes
ℹ https://www.cestujlevne.com/pruvodce/portugalsko/madeira/ribeiro-frio
Tento trek jsme bohužel nestihli.
Tento vrchol nabízí nádherný výhled na celé pohoří Madeiry. Zde můžete udělat krátkou procházku nebo si jen užít výhled. Vrchol je přístupný autem.
3. Funchal - hlavní město
Nakonec jsme změnili plány a jeli se podívat do hlavního města.
Trh Mercado dos Lavradores: Můžete si užít atmosféru tržnice s čerstvými místními produkty, ovocem a květinami. Za mě taje naše Holešovická tržnici větším zážitkem. Bylo zde strašně moc lidí a hlavně jsem za 5 kusů exotického ovoce zaplatila 1000 Kč.
Poslední den jsme se sbalili, šli na dvě vyhlídky a rovnou na letiště. Ale plán jsme měla ambiciózní.
📍 São Vicente - Horské sedlo Encumeada - vyhlídka Cabo Girao - Funchal - letiště
🚗Trasa autem: https://mapy.com/s/luhelevunu
Krátká procházka cca 1 km https://www.cestujlevne.com/pruvodce/portugalsko/madeira/encumeada
2. Cabo Girão: největší útes v Evropě
Vřele nedoporučuji. Zaplatíte 3 € za metr čtvereční vyhlídky. Šílená atrakce.
Parametry: 166 m tam
Trasa: https://mapy.com/s/fabosofoje
ℹhttps://www.cestujlevne.com/pruvodce/portugalsko/madeira/vyhlidka-cabo-girao
Ať už na Madeiře navštívíte cokoliv, určitě to bude stát za to. Ta příroda je zde prostě unikátní. Jen se připravte na to, že rovinku zde jen tak nepotkáte :-D.
