všechny příběhy
Norsko na běžkách
Když jsme s Adamem dostali nabídku jet na vánoční svátky do Norska na běžky, neváhala jsem ani chvíli. […]
Když jsme s Adamem dostali nabídku jet na vánoční svátky do Norska na běžky, neváhala jsem ani chvíli. Norsko v zimě, to byl pro mě splněný sen!
Se stejnou partou jsem byla i minulý rok ve Švýcarsku. Udělali jsme si tam sportovní soustředění. Každý den jsme běhali, jezdili na běžkách a na skialpech. Byla jsem zničená jak nikdy, ale každý zážitek stál za to.
V Norsku nás měly čekat jenom běžky. Takže jsem si říkala, že tentokrát to zní jako větší pohoda a nemusela bych umírat hned po prvním dni.
Oblastí na top běžkování jsme měli vybraných víc. Dostali jsme ale od kamaráda tip na lokalitu Sjusjoen. Jedná se o malebnou oblast v Norsku, která se nachází v Jämtlandu, v blízkosti švédské hranice, přičemž je známá svými nádhernými horskými scenériemi.
Celkem nás do Norska jelo 5. Já, Romča a Honza jsme odlétali ještě před Vánoci 21.12.. Adam a Kiki za námi přiletěli po Vánocích, tedy 26.12. Společně nás pak čekala cesta domů z Osla na Nový rok, tedy 1.1. v 10 hodin ráno.
Letenku jsme si kupovali téměř tři měsíce předem. Cena zpáteční letenky s odbaveným a malým příručním zavazadlem Praha - Oslo byla 5667 Kč. Museli jsme si k tomu ještě dokoupit nadměrné zavazadlo na přepravu lyží. Do jednoho vaku jsme nacpali 3 běžky. Cena byla 2059 Kč za jedno nadměrné zavazadlo.
Před odletem jsme kromě letenky ještě museli rezervovat ubytování a naplánovat cestu do a z Sjusjoenu.
Let z Prahy do Osla trval sice jen dvě hodiny. Z letiště jsme se ale museli ještě přesunout další cca dvě hodiny vlakem do města Lillehammer a nakonec ještě autobusem do cílové destinace.
Vlak naštěstí jezdí každou hodinu a nástupiště je přímo na letišti. Nicméně se nám cesta trochu zkomplikovala a už v z Prahy jsme nabrali 80minutové zpoždění na odletu. Následně nám kvůli dlouhému čekání na zavazadla a zpoždění letu ujel vlak. Tím pádem jsme z města Lillehammer museli objednat taxi, protože jsme nestihli odjezd posledního autobusu v 17:44 hod.
Jízdenky na vlak jsme kupovali zde: https://www.vy.no/en. Stačí klidně i 2 minuty před odjezdem. Po odjezdu vlaku už nejde lístek zpětně koupit.
Taxík jsme rezervovali přes aplikaci https://taxifix.no/ / https://06565.no/. Stačilo na dané telefonní číslo zavolat hodinu předem. Platbu bylo možné provést v autě kartou.
Autobus z Lillehammeru do Sjusjoenu jede 30 minut a na ubytování jsme to pak měli od zastávky Sjusjoen-Brottum 1,4 kilometry. Náš příjezd byl trochu divoký. Zrovna nás chytla sněhová vánice a měli jsme tolik věci, že jsme byli ještě rádi za předražený taxík. Dovezl nás totiž přímo před ubytování, což byla obrovská pomoc. Sice nás to stálo cca 2100 Kč, ale stejně jsme neměli jinou možnost.
Jízdní řád autobusů najdete zde: https://www.vy.no/en. Lístky lze koupit přímo u řidiče nebo přes aplikaci Entur - Reise og billetter, která je cenově výhodnější. Zavazadla jsou v MHD zdarma a to jak ve vlaku, tak i v autobusu.
Norsko je pro nás poměrně drahá země. Nemohli jsme si proto moc vyskakovat. Romča s Honzou nakonec objevili malý domeček na skvělém místě. Rovnou z domu jsme mohli vyjet na běžky. Co víc si člověk může přát.
Cena za celý dům pro celkem 6 lidí byla 46228 Kč (od 21.12. do 31.12.) Jednalo se o jedno z nejlevnějších ubytování v dané lokalitě.
Až na místě jsme zjistili určité nevýhody ubytování 😃. Ve venkovní kulničce byla 500 litrová nádrž s vodou. Museli jsme tedy téměř každý den chodit s barely, aby nám voda nedošla. Nejbližší pumpa byla téměř kilometr od nás a unést nebo utáhnout barel s 20 litry bylo pro mě docela nad moje síly. Vymýšleli jsme ale různé fígle, jak to zvládnout. Romča přišla s taktikou, že budeme barely tlačit před sebou po ledu. A ono to fungovalo. Nebudu asi říkat, že jsme poslední den výletu zjistili, že nejbližší voda byla nakonec asi jen 300 metrů od nás 😃. Cestu pro vodu jsme vždycky brali jako takový silový trénink a dělali jsme si z toho srandu. Takže nás to dokonce i bavilo. Ale představa, že takhle chodím pro vodu celý život, to bych fakt nechtěla. Každopádně jsme díky tomu šetřili vodou a navíc jsme si každého litru o to víc vážili.
Další taková unikátní věc byl spalovací záchod. Ten fungoval tak, že dáte speciální papír do mísy, vykonáte potřebu a zmáčknete tlačítko. Díky tomu se začne vše spalovat a nakonec z toho zbyde jen popel. Nespotřebujete ani kapku vody, jen elektřinu. Je to tedy velmi ekologický způsob, jak se vypořádat s odpadem z toalety. Jen to vynášení a čištění mísy už bylo tak středně zábavný, říkal Honza. Naštěstí se toho mužně ujal a o záchod se staral on 😃.
Musím říct, že jsme v Norsku zažívali hodně zajímavé situace. Je to ekologicky zaměřená země. Nikde nenajdete odpadkové koše. Vše si doma musíte poctivě roztřídit a necelé 2 kilometry od našeho ubytování byly velké popelnice, kam jsme je chodili vyhazovat.
V celém městečku byl jeden obchod Kiwi, kde koupíte snad úplně všechno. Kromě tvrdého alkoholu. Ten se prodává jen ve speciálních obchodech na to určených a to ještě do konkrétní hodiny.
Stát na alkohol uvaluje velmi vysoké spotřební daně, které mají za cíl omezit konzumaci alkoholu a zároveň generovat příjmy pro státní rozpočet. Tato vysoká daňová zátěž je jedním z hlavních důvodů, proč je alkohol v Norsku tak drahý.
Alkohol se nad určitou hranici obsahu alkoholu (4,7 % pro pivo) neprodává běžně v supermarketech ani obchodech. Státní monopolní prodej alkoholu je zajišťován prostřednictvím specializovaných prodejen nazývaných Vinmonopolet. Tyto obchody jsou jedinými místy, kde můžete legálně koupit alkohol s vyšším obsahem alkoholu (víno, destiláty, likéry atd.).
Vinmonopolet má stanovené omezené otevírací hodiny, obvykle od 10:00 do 18:00 ve všední dny a omezený provoz i o víkendech.
Tento přístup mi přijde hodně sympatický. Když zvážím, kolik je u nás alkoholiků, tak by nám to docela taky prospělo.
My jsme si jeden sobotní večer vyhodili z kopýtka a zašli do jediného místního baru. Věděli jsme, že pivo bude drahé, ale z finální částky jsme byli všichni trochu v šoku. Já jsem za tři polotmavá velká piva a čaj platilta 1200 Kč. Cena tedy za jedno velké pivo byla cca 380 Kč.
Do baru tedy doporučuji jít opravdu jen na jedno 😃.
Kromě obchodu s jídlem tu byl i veliký sport. Ten nás popravdě docela zachránil. Adam si hned druhý den zlomil hole, takže jsme byli kupovat nové. Obsluha zde byla extrémně nápocná. Navíc uměli skvěle mluvit anglicky a šlo vidět, že rozumí tomu, co prodávají. A pokud se vám s běžkami něco stane, tak je zde kluci dokáží i opravit. Honza vyzkoušel předposlední den.
Ceny nás poměrně mile překvapily. Čekali jsme výrazný rozdíl oproti Česku a bylo to celkem podobné.
Věděla jsem, že v Norsku je jídlo na naše poměry celkem drahé. Proto jsem si do batůžku sbalila sportovní výživu na celou dobu (gely, tyčinky, bonbony, kapsičky atd.), pár sušených jídel a některé základní potraviny (těstoviny, sušená rajčata, tortily atd.). A musím říct, že jsem za to byla neskutečně vděčná. Téměř vše jsme poctivě snědli a využili.
V místním obchodě jsme si pak dokupovali ovoce, zeleninu, pečivo, maso, mléčné výrobky atd. Řekla bych, že jsem za jídlo utratila cca 8000 Kč. A to Adam dovezl spoustu Adventure menu. Ještě štěstí, že jsme měli alespoň velkou kuchyň a mohli jsme si vařit a dokonce jsme i 3 pekli :-).
Takže tento můj “čecháčkovský styl” bych určitě doporučovala těm, kteří chtějí aspoň trochu ušetřit a neutratit tolik peněz za jídlo.
Hlavní aktivitou našeho výletu byly běžky. Letošní rok byl dle místních obyvatel na sníh hodně chudý. Jsou zvyklí mít sníh až nad hlavu. Bohužel to se nás netýkalo.
Na první pohled se nám ale zdálo, že jsou podmínky skvělý. Až když jsme vyrazili, projížděli jsme na některých místech skrz větvičky, kořeny a ledové plochy. Za celou dobu, co jsme běžkovali, tak rolby projely snad jen 2x. Nejhorší asi byly ledové plochy, přes které se nedalo vůbec bruslit a klouzalo to. Okolní příroda byla ale tak nádherná a divoká, že si člověk užíval každou chvíli venku.
Běžky v Norsku jsou nejen oblíbeným sportem, ale i nedílnou součástí národní kultury a tradice. Tato severská země je považována za jednu z kolébek běžeckého lyžování, a to nejen pro sportovní účely, ale také pro každodenní život, kdy byly běžky nezbytné pro pohyb v zimních měsících.
Sjusjoen je oblast, která nabízí velmi kvalitní podmínky pro běžecké lyžování. Vzhledem k její nadmořské výšce (obvykle mezi 500–1000 metry nad mořem) bývají zde dostatečně dlouhé a spolehlivé sněhové podmínky během celé zimní sezóny. Dokonce je tam i malá aréna, kde se dá pilovat technika.
Běžecké tratě se táhnou skrz lesy, řeky a kolem malebných jezer. Sjusjoen nabízejí až 50 km tras. Mnohé z nich jsou propojené s jinými oblastmi, což dává lyžařům možnost objevovat různé části regionu.
Oblast je také známá pro svou klidnou atmosféru, která je ideální pro ty, kdo hledají únik od rušného městského života a chtějí se ponořit do přírody.
Na vyhledávání tras a sledování rolby jsme objevili aplikaci www.skisporet.no. Najdete zde, před jakou dobou byla daná trasa upravena, vidíte, jestli je rolba akční a můžete si podle toho naplánovat svůj výlet.
Ještě zmíním cestu domů. Letadlo nám letělo 1.1.2025 už v 10 hodin ráno. Proto jsme se 31.12. přesunuli autobusem do Lillehammeru a následně vlakem do Osla. Přes Booking jsme si rezervovali byt v centru, cca 10 minut pěšky od vlakového nádraží. Oslavili jsme tak Silvestr a Nový rok v Oslu.
Bylo by totiž hodně složité, abychom se dostali ze Sjusjoenu v den odletu na letiště včas. Zvolili jsme tedy tuto velmi komfortní variant. V pohodě jsme se vyspali a jako bonus jsme si prošli noční Oslo a večer zakončili v místním baru.
Ráno jsme v 7 vyrazili z bytu. Půl hodiny jeli vlakem na letiště a ve 12 jsme už byli zase doma v Praze. Takže ideální stav.
Po dlouhé době jsem byla x dní na jednom místě. Na jednu stranu to bylo velmi komfortní, ale na druhou stranu jsem měla pocit, že jsme toho moc z Norska neviděla.
Brala jsem to ale jako sportovní soustředění, chtěla jsem si to maximálně užít a zároveň maximálně vypnout. A to se mi povedlo.
Také to bylo poprvé, co jsem někam letěla s nadměrným zavazadlem za sportovním dobrodružstvím. Až na to, že jsem si sbalila zbytečně moc věcí a svoji obří tašku jsem téměř neuvezla, tak to byla zajímavá zkušenost. Obvykle totiž všude jezdíme autem, takže jsem zvyklá se hodně napakovat. Auto to přece uveze 😃.
Běžkovat 9 dní v kuse je docela dřina, pokud nemáte správnou techniku. A to já rozhodně nemám. Když bych zase někam takhle v zimě jela, určitě by se mi líbila kombinace více sportů. Ocenila bych ještě skialpy a výlety na sněžnicích.
Každopádně 11 dní v Norsku rozhodně stálo za to a zážitků jsme měli nespočet. Celkem jsem naběžkovala 240 kilometrů, byla jsem 3x běhat a 2x jsem cvičila. Přečetla jsem jednu celou knihu a neskutečně jsem si odpočinula - psychicky. Fyzicky se zničila a odjížděla jsem naprosto spoko.
Takže všem takovýto lehce divoký zážitek vřele doporučuji. Za mě jsou takhle strávené Vánoce naprosto ideální. Jsem zvědavá, kam to bude příště 🙂.
