Měla jsem objednaný autobus Bus Sur na ráno v 6:45. Někde jsem četla, že bych měla být na zastávce i 30 minut předem, ale vůbec to nebylo potřeba. Autobus přijel v 6:40 a odjížděli jsme v 6:55. Cena jízdenky byla 378 Kč. Cesta z Puerto Natales na start treku do Laguna Amarga trvala dvě hodiny.

V 8:40 jsme dorazili na zastávku Laguna Amarga. Všichni jsme museli vystoupit a načíst QR kód – potvrzení o zaplaceném vstupu do národního parku Torres del Paine. Pak jsme sešli z kopce dolů, kde čekal shuttle bus. To mě překvapilo, protože jsem si myslela, že půjdu pěšky už od Laguny Amarga. Je potřeba mít hotovost, protože shuttle se platí zvlášť. Cena byla 4 500 CLP (asi 99 Kč). Autobus nás odvezl na start O a W treku – Estación de Buses Las Torres. Cesta má 5,2 km, takže se mi docela ulevilo, že mě první den čekalo „jen“ 32 km místo 37 😅

🗓️ 3. 11. – Start treku

První den jsem zvládla úplně v pohodě a dorazila do kempu Dickson. Celkem 33 km a 1 300 m převýšení mi zabralo sedm hodin. Cesta byla příjemná a šlo se poměrně rychle. Jen párkrát bylo potřeba brodit a asi 2,5 km před cílem jsme narazili na bahnitý úsek plný vody. Místní vítr ukázal svou sílu, ale jinak to byla moc hezká etapa: nádherné výhledy, jezera, hory a finální úsek s výhledem na ledovec.

Po cestě jsem minula kemp Serón. Pokud si chce člověk uvařit jídlo, musí počkat na vyhrazené místo v kempu. Jinak je na celém treku zakázáno rozdělávat oheň, včetně vařiče.

Celý den jsem šla sama. Potkala jsem jen dvě Němky, jinak nikoho. Bylo to trochu smutné. Už mě nebaví zažívat taková dobrodružství sama – chtělo by to parťáka

V kempu jsem si postavila stan, uvařila večeři a nahlásila se na check-in. Koupila jsem si Wi-Fi na 24 hodin za cca 550 Kč – dosáhla až do stanu, takže jsem mohla volat s rodinou a psát článek na blog.

Dnes spím poprvé ve stanu, tak jen doufám, že mi nebude zima. Počasí bylo krásné – na tričko a kraťasy ideál, až na ten vítr.

Bus Las Torres ➡️ kemp Dickson
🚶‍♀️33 km
⏱️ 7 hod.
⛰️ 1300 m up

🗓️ 4. 11. – Ledovec Los Perros

V noci jsem skoro nespala, protože mi byla šílená zima. Vzala jsem si letní spacák kvůli váze – obrovská chyba. To poslední, co na treku chcete, celou noc mrznout a nevyspat se.

Dala jsem se dohromady s Němkami, které jsem potkala hned první den. Obě jsou lékařky, neskutečné holky! Bohužel měly drahé ubytování, protože místa pro stany byla na webu vyprodaná. Když ale dorazily do kempu, ukázalo se, že volné místo přece jen je. Takže pokud někdo nesežene místo předem, vyplatí se zkusit to i na místě. Ale těžko říct, jak to funguje.

Cesta do kempu Los Perros byla krátká – 12,6 km a 650 m převýšení. Šly jsme pomalu, protože se jde celou dobu lesem. Nejkrásnější výhled čekal až na konci – na ledovec Los Perros a stejnojmennou lagunu. Měly jsme štěstí a viděly jsme, jak se odlomil kus ledovce.

Do kempu jsme dorazily kolem jedné odpoledne, ubytovaly se a měly zbytek dne volný. Etapa nám zabrala 3 hodiny a 15 minut. Takže hodně krátký výlet.

V kempu neberou karty, takže doporučuji mít hotovost. Dá se koupit káva z automatu a pár drobných dobrot. Sprchy tu jsou, ale teče jen brutálně ledová voda.

Zjistila jsem, že mi tady funguje internet – koupila jsem si balíček na 24 hodin, který platí po celém O treku. Kdybych to věděla dřív, vzala bych rovnou pětidenní balíček za cca 1 700 Kč.

Co mě překvapilo, jsou nosiči a full servis – můžete jít trek nalehko, zatímco vám někdo nosí věci a vaří jídlo. To už je opravdu „high level“. Ale když na to někdo má, proč ne.

S jedním nosičem jsem se dala do řeči. Když jsem mu řekl, jak moc jsem předešlou noc mrzla, nabídnul mi půlku jeho stanu. To bylo celkem výhodné, protože jsme ráno museli brzy vstávat, takže bych aspoň nemusela balit stan.

Nakvartirovala jsem se mu na půlku stanu a doufala, že jsou jeho úmysly zcela čisté a hlavně, že nechrápe 😅

Kemp Dickson ➡️ Kemp Los Perros

🚶‍♀️12,5 km
⏱️ 3:18 hod.
⛰️ 646 m up

🗓️ 5. 11. – Průsmyk John Garner

Vstala jsem před 6 hod. a v 6:45 jsme s holkama vyrazily na dnešní etapu. Prvních 5 km se jde neustále do kopce přes sněhová pole, s převýšením přes 700 m. Doporučuji návleky na boty – měla jsem úplně promočené ponožky a byla mi zima. Zbytek cesty už vede dolů s menšími kopečky.

Když jsme dorazily do Paso John Garner (1180 m), otevřel se před námi neuvěřitelný pohled na ledovec Grey – obrovská masa ledu táhnoucí se do nekonečna. Tahle část se musí zvládnout do 14:00, protože je to jedna z největrnějších oblastí parku (vítr přes 100 km/h). My měly neuvěřitelné štěstí – bezvětří a slunce.

Později jsme dostali informaci, že někteří se přes pas kvůli větru nedostali. Není to tedy něco, co by se mělo brát na lehkou váhu. Obzvláště, když napadne čertví sníh.

Po zbytek dne jsme šli podél ledovce Grey, takže jsme ho viděli z mnoha úhlů. Celkem 16 km a 1 078 m převýšení – pohodový, pomalý den, který jsme si maximálně užili.

V kempu Grey mě překvapilo, jak jsou tu všichni milí. Dokonce mi někdo půjčil spacák zadarmo. Celkově musím říct, že komunita kolem treku je neuvěřitelně vstřícná a nápomocná. Ale kemp Grey byl za mě ze všech nejlepší.

Kemp má malý obchod i restauraci – zatím nejlépe vybavené místo na trase. V obchodě můžete koupit chleba, salám, drobnou drogerii, plechovky s jídlem, kávu z automatu atd. V kempu je teplá sprcha i kuchyňka. V restauraci zase pořídíte pizzu a burger. My si dali s partou lidi pivo a hráli monopoly – skvělý večer!

Kemp Los Perros ➡️ Kemp Grey
🚶‍♀️16 km
⏱️ 6:20 hod.
⛰️ 1078 m up

🗓️ 6. 11. – Den, který měl všechno 🫶

V 8 hodin ráno jsme s holkama vyrazily na další etapu treku. Po výšlapu na první kopec nás čekaly dechberoucí výhledy na jezera, fjordy a okolní hory. Pro mě osobně zatím nejkrásnější část treku. Kochala jsem se celý den. Připomínalo mi to trochu Norsko.

Jeden z těch dnů, které si člověk chce zapamatovat navždy.

Po 10 km jsme došly do kempu, kde jsem měla spát. Nechala jsem tam většinu věcí, postavila stan a vyrazily jsme na vyhlídku Británico (měla být 10 km vzdálená).

Holky po vyhlídce pokračovaly do dalšího kempu, ale já jsem se musela vrátit – jinak bych trek nestihla dokončit.

Nakonec se ukázalo, že vyhlídka je dál, než psaly cedule, a to mě trochu stresovalo – nechtěla jsem se vracet sama za tmy. Cesta do zavřeného kempu Italiano vedla podél lagun s nádhernými výhledy. Tam jsme nechaly batohy a vyrazily nalehko na vyhlídku Británico – 5,5 km a přes 700 m převýšení.

Ten kopec mi po 20 km v nohách dal zabrat, ale výhled stál za to. Z jedné strany ledovec, z druhé masivní skalní stěny legendárních věží Las Torres – dechberoucí.

Na vyhlídku Británico jsem vyběhla sama, protože holkám nebylo dobře. Kvůli časovému presu jsem neměla jinou možnost. Byl to neskutečný zážitek.

Zpátky jsem seběhla jako správný ultraběžec, v kempu Italiano si vzala batoh a klusem pokračovala dál. Do mého kempu jsem dorazila kolem půl sedmé a měla jsem tak skvělý pocit. Bylo znát, že mi běh už chyběl.

Stan jsem postavila na dřevěné platformě, takže jsem se vyhnula zimě od země. Jakmile ale zapadlo slunce, nastala brutální kosa. Nakonec jsem si musela půjčit spacák. Stálo mě to 600 Kč, ale bez něj bych zmrzla.

V kempu šla znát přítomnost lidí, kteří přijeli trajektem. Takže už tu většina lidí nebyla praví hikeři. Nicméně, místo bylo hodně magické s výhledem na okolní hory.

Kemp Grey ➡️ kemp Paine Grande
🚶‍♀️39 km (z toho 15 km běh)
⏱️ 8:35 hod.
⛰️ 1641 m up
📍 Británico Viewpoint

🗓️ 7. 11. – poslední kemp

Ráno bylo drsné – stan jsem měla namrzlý zevnitř i zvenku. Zabalila jsem věci, udělala snídani a v 7 vyrazila. Cestou do kempu Frances jsem se trochu ztratila, ale nakonec dorazila v pořádku. A prý, že se na treku nedá ztratit 😅.

Vyzvedla jsem holky v kempu Frances, daly si kávu a pokračovaly do posledního kempu - Chileno.

Tahle etapa byla taková „houpačka“ – neustále nahoru a dolů. Turistů výrazně přibylo, protože spousta z nich přijela trajektem a jdou W trek. Výhledy ale stály za to – hory, laguny, úzké kamenité stezky a sem tam bahno.

Měly jsme krásné počasí, ale já trpěla se svou alergií na slunce, takže jsem si to paradoxně moc neužila.

Necelé 2 km před kempem začaly davy lidí. Cesta totiž vedla do kempu Chileno a následně na ikonické místo v Patagonii Las Torres - tedy 3 ikonické věže. Tohle místo se dá jít i jako jednodenní výlet, proto tu bylo tolik lidí. To nám trochu celkový dojem z daného místa zkazilo.

Na recepci byli ale kluci neuvěřitelně milí – dali mi pod stan žíněnku, protože dřevěná platforma, na které jsem si postavila stan, byla samý hřebík.

Večer jsme si s holkama daly večeři, pokecaly a šly brzy spát. Já a Svenja jsme vstávaly ve 4 ráno, abychom stihly východ slunce u věží Las Torres. Prý to je jeden z nejkrásnějších východu slunce. 🌞

Kemp Paine Grande ➡️ kemp Chileno
🚶‍♀️26 km
⏱️ 6:47 hod.
⛰️ 1379 m up

🗓️ 8. 11. – Ikonické věže Las Torres

Žíněnka byla dost tvrdá, takže jsem se vůbec nevyspala, ale aspoň mi bylo teplo 🙏. Se Svenjou jsme vyrazily po půl páté. Na vrchol to bylo 4,5 km a 600 m převýšení. Šly jsme svižně a za hodinu a půl dorazily k věžím.

Finální úsek vedl přes kamenné pole, kde se cesta ztrácela – dost náročné, ale zvládnutelné. U věží už čekalo několik lidí na východ slunce. Ten byl trochu zklamání – trval pár vteřin a slunce se hned schovalo za mraky. Lidi, co přišli později, měli podle mě nakonec lepší výhled a aspoň se vyspali😅.

Zpáteční cesta byla výrazně rychlejší a snazší. Zjistily jsme totiž se Svenjou, že jsme cestou nahoru slepě následovali nějaké lidi, kteří sešli z cesty. Takže ta náročná kamenitá cesta nahoru vlastně nebyla cesta 😅.

Dané místo je typický instagramový spot – krásné, ale přeturistované. To samé platí pro kemp – spousta lidí a ruchu. Na druhou stranu, poprvé tu byl v kuchyňce zdarma čaj a káva, což mi po týdnu v horách přišlo jako malý zázrak.

Po snídani jsme sbalily věci a vyrazily dokončit trek. Z turistického centra na parkoviště to bylo asi 6 km. Měly jsme spoustu času, protože autobus jel až ve tři odpoledne – a úplně chápu, proč úsek zpět na autobus k Laguně Amalga, nejde většina lidí pěšky. Prašná, nekonečná cesta bez výhledu.

Když autobus konečně přijel, zjistila jsem, že mám špatnou jízdenku 😅. Naštěstí mě řidič nevyhodil, ale musela jsem si koupit nový lístek za 15 000 CLP (330 Kč). Doporučuji rezervovat dopředu, protože byl úplně plný a někteří museli čekat na další spoj.

Cesta zpět do Puerto Natales utekla rychle. Zůstala jsem ve stejném hostelu jako předtím - Josmar Natales. Takový průměrný hostel. Ale poměr cena kvalita asi odpovídá.

Hned po příjezdu jsem si nechala vyprat prádlo (cena 160 Kč) a večer jsme se s holkama sešly v restauraci Yume Cocina Fusión Japonesa. Dala jsem si vegan poke bowl a holky ramen – naprostá bomba! Potom jsme ještě zašly na horkou čokoládu do baru Wild – krásné, útulné místo, ideální tečka za celým dobrodružstvím.

Kemp Chileno ↔️ Torres věže ➡️ Laguna Amarga
🚶‍♀️21 km
⏱️ 5 hod.
⛰️ 960 m up

Zhodnocení treku

Okružní trek v národním parku Torres del Paine byl skutečně jeden nejkrásnějších treků světa. Nádherná příroda, silný vítr, sněhová pasáž, ledovec Grey, vyhlídky, laguny.. Byl to zážitek, který si chci pamatovat navždy. ❤️

Za mě je to snadný trek v nádherném počasí. Nedokážu si představit, jak moc by špatné podmínky dokázaly ovlivnit a znáročnit trek. Ale věřím, že asi jako u každého treku kdekoliv.

Celou dobu jsem se zásobovala vlastním jídlem a vodu jsem brala z potoků nebo v kempu. Měla jsem dehydratovaná jídla, která byla potřeba zalít vodou. Většinou jsem tak dělala ráno a večer, ale přes den byl problém s místy na vaření vody. Za celý den bylo třeba jen jedno.

Trek jsem šla v běžecký teniskách a byť jsem je docela odrovnala, tak bych nic jiného nechtěla. Často jsem je namočila při brodění a do rána uschly tak středně. Ale kdybych měla boty s membránou, bylo by to podle mě horší.

A tady jsou celková čísla na závěr:

🚶‍♀️147,5 km
⏱️ 6 dní
⛰️ 7004 m up