Z Puerto Natales jsme jely v 15:30 busem do El Calafate. Cesta měla trvat 6 hodin a stála okolo 700 Kč/os.

Těsně před argentinskou hranicí nás čekala kontrola, kde jsme odevzdaly lístek PID – jedná se o turistický lístek, který dostanete na letišti u poslední kontroly před vstupem do Chile. Kontrolovali všechny cestující jednoho po druhém, takže to zabralo docela dost času.

Vše proběhlo v pořádku a za pár kilometrů jsme už stáli na argentinských hranicích, kde jsme jen ukázali pas a hotovo. Čekala jsem, že budou kontrolovat batohy a vyhazovat čerstvé jídlo, jak jsem se všude dočetla, ale nic takového se nestalo.

Do El Calafate jsme dorazily v 10 večer. Lizy rezervovala hotel za 24 € na noc/os. v hostelu Destino, včetně snídaně.

Nejsem zvyklá na takový luxus, ale za tu cenu úplná pecka. 🙂

⸻

11. 11.

Ráno jsem šla před snídaní běhat a celou dobu se ke mně přidal pes. Vůbec nechápu život místních psů, ale doufám, že se po běhu zase vrátil domů.

Snídaně byla víc než luxusní – velký bufet s výběrem všeho možného. Takže vřele doporučuju.

Prošly jsme si město, dokoupily jídlo a zjistily, jak drahá Argentina je. Chtěla jsem poslat pohledy a cena za jeden byla 230 Kč. Tak to raději pošlu z Česka 😀 – tam to snad vyjde levněji.

Popravdě, město El Calafate na nás vůbec nepůsobilo hezky ani zajímavě. I běh po okolí byl takový průměr. Nemá to tu duši jako třeba Puerto Natales – to je hodně speciální místo.

Autobus směr El Chaltén nám jel až ve dvě, tak jsme si předtím daly na zastávce mexické jídlo. Čekaly jsme na něj 45 minut, takže jsme si ho nakonec vzaly s sebou do autobusu. Při platbě kartou byl navíc 15% poplatek, takže to holky zaplatily hotově. Já argentinské pesos neměla.

Cena jízdenky byla 750 Kč za 2,5 hodiny jízdy, což mi přišlo jako docela úlet. Bojím se, jak se dostanu do Bariloche – letenka z El Calafate stojí 7 500 Kč bez odbaveného zavazadla.

V pět hodin jsme dorazily do El Chalténu. Už z dálky se na nás díval Fitz Roy a monumentální skalní masivy. Konečně další místo s duší.

Ubytovala jsem se v hostelu Condor de los Andes. Cena na noc ve 4lůžkovém pokoji se snídaní byla 572 Kč. Pokoj měl dvoulůžkové postele a moc hezkou koupelnu. Popravdě, je pro mě hrozně nekomfortní spát s tolika cizími lidmi.

Holky měly trochu luxusnější ubytování – celý apartmán pro sebe. Tak jsme si u nich společně uvařily večeři. Nechtěly jsme utrácet za další jídlo v restauraci.

Snažily jsme se naplánovat další dobrodružství, ale počasí nevypadalo vůbec dobře na náš vysněný Huemul trek. Ráno tedy zajdeme na ranger stanici a zeptáme se místních.

⸻

12. 11.

Po ranním běhu jsme se s holkami přesunuly do dalšího hostelu – Alma Travelers. To stěhování je docela náročné – pořád dokola vybalovat a balit věci.

Když jsme došly na ranger stanici, bylo nám řečeno, že trek nedoporučují. Není zavřený, ale je to hodně nebezpečný a divoký trek, kde se přechází přes ledovec. A pokud bude silný vítr a déšť, může to být ještě nebezpečnější.

Holky si šly půjčit výbavu do místní půjčovny a tam jim řekli to samé. Počkáme tedy pár dní, jestli se počasí nezlepší.

Vyrazily jsme alespoň na několikahodinový trek k Laguně Torre. Jedná se o cca 20km túru s převýšením 600 m. Za 4,5 hodiny jsme byly zpět.

Trek je velmi přístupný, turisticky oblíbený a jde se po pohodlných cestičkách. Nic náročného. Konec treku je u Laguny Torre s krásným výhledem na lagunu a okolní hory. Překvapily mě ledové kry, které svým tvarem připomínaly ledové postavičky. Bohužel jsme měly Cerro Torre v mracích, ale laguna s ledovcem stála za to.

⸻

13. 11.

Dnes jsme vyrazily na Fitz Roy trek k Lago de los Tres. Bohužel se počasí výrazně zhoršilo – čekal nás déšť, sníh a neskutečný vítr. Cestou jsme dost vymrzly, ale i bez výhledu tenhle trek stojí za to. Jen počítejte, že je to nejpopulárnější trasa a chodí ji každý turista, takže se to davy jen hemží.

Vstupy do parku jsou zde zpoplatněné. Cena za 3denní flexi pas byla 1 350 Kč. Dá se koupit i jednodenní povolení, ale to se nevyplatí, když tu jste více dní.

Povolení na jeden den se dá koupit přímo při vstupu do NP, kde jsou nově postavené checkpointy (platba pouze kartou), případně online (1 i více dnů). Po zaplacení vám přijde potvrzení e-mailem.

Odkaz: https://ventaweb.apn.gob.ar/reserva

Překvapilo mě, kolik lidí to v takovém počasí šlo. Byly to davy a davy. Poslední 2,5 km vede prudce do kopce, kde se vystoupá skoro 500 výškových metrů. Nahoře nás čekal výhled na zasněženou lagunu de los Tres. Chtěly jsme to vzít okružní cestou, ale kvůli počasí jsme se vrátily stejnou cestou.

Bylo to moc hezké! Škoda jen toho počasí. Fitz Roy ani Cerro Torre jsme neviděly, protože byly v mracích.

⸻

14. 11.

Ráno se nečekaně vyčasilo, tak jsme vyrazily na další výlet. Tentokrát nás čekalo zdolat cca 1 500 výškových metrů a 22 km na vrchol hory Loma del Pliegue Tumbado (1 520 m).

Popravdě, byl to jeden z nejhezčích výletů, co jsem tu zažila. Samotná cesta byla obklopena nádhernými výhledy na Fitz Roy a okolní hory. Velmi příjemný terén s postupným stoupáním. Asi 2,5 km před vrcholem začal brutální vítr, protože se jde po otevřené krajině.

Došly jsme k vyhlídce, odkud jsme konečně viděly to, co bylo schované v mracích při včerejším treku – nádherné pohledy na Fitz Roy, Cerro Torre i lagunu Torre.

Poté následoval výstup na vrchol přes suť a sněhová pole. Zespodu to vypadalo nebezpečně, ale výstup byl nakonec lehčí, jen protivítr byl extrémní. Nahoře foukalo tak moc, že jsme se nezdržovaly. Cesta zpět byla nebezpečná – vítr nás tlačil do zad. Ale neskutečný zážitek s úžasnými výhledy. A měli jsme štěstí na počasí.

Cestou dolů už bylo znát, že se počasí mění. Kolem 17. hodiny přišel totální mordor – vítr 80 km/h a déšť. Byly jsme rády, že to přišlo až po výletu. Nedokážu si představit být nahoře v tomhle.

⸻

15. 11.

Na dva dny se mělo počasí zlepšit, tak jsme se rozhodly zkusit Huemul trek. Jen ho místo 4 dnů chceme zkusit zvládnout za 2.

Jedná se o dost obtížný trek se slaňováním přes divokou řeku a přechodem ledovce. Je nutné mít sedák, lano a karabiny.

Trasa Huemul Circuit měří zhruba 64 km, běžně se chodí 4 dny. Den před začátkem je nutná registrace v infocentru NP Los Glaciares v El Chalténu. Není možné jít sám – vždy minimálně ve dvou. Formulář lze vyplnit i online.

Pobalili jsme si věci na dva dny a vyrazily. Hned na začátku trasy nás zkontrolovali rangeři, jestli máme zaplacený vstup do parku.

Po chvíli stoupání začalo sněžit. Docela mě to překvapilo – kdo by to čekal na konci jara. Ale tady se asi nedá divit ničemu.

Na rozcestí k Laguně Toro začalo bahnité a mokré peklo. Měly jsme na sobě jen běžecké tenisky, které byly během sekundy promočené. Představa, že v nich půjdu 10 hodin, byla děsivá. Věděla jsem, že na přechod ledovce a celkově na tenhle trek v nepříznivém počasí mi tenisky stačit nebudou. Rozhodly jsme se s Lisou to otočit a vrátit se. Mrzelo mě to, ale necítila jsem to jako zodpovědné pokračovat.

Na ubytování jsem si celý Huemul trek googlila a podle mě to bude neskutečný zážitek. Takže všem ho doporučuji. Už jen začátek stál za to.

⸻

16. 11.

Dnes jsme stopovaly 38 km. Místní silnice nejsou ani na úrovni 3. třídy 😅 – překonávaly jsme rozvodněné řeky autem i pěšky. Když jsme dostopovaly k jezeru Laguna del Desierto, všechny cesty byly pod vodou, takže se nedalo nikam jít. Vrátily jsme se, stoply další auto a dokončily část Fitz Roy treku, kterou jsme kvůli špatnému počasí minule nedaly. Dneska to bylo celkem dobrodružné 😅

Den jsme začaly stopem. Mohly jsme jet shuttle busem, ale cena byla okolo 1 000 Kč/os./jedna cesta. Cesta trvá 1,5 hod., i když je to jen 38 km. Je to hodně špatná polňačka – samé kameny, drsný terén, jede se max 50 km/h, spíš méně.

Stopla jsem hned třetí auto, které nás svezlo na začátek Fitz Roy treku. Druhé auto zastavilo také rychle – vzaly nás dvě Brazilky. Je tu jen jedna cesta, takže jsme věděly, že jedou až k jezeru. Bohužel 3,5 km před cílem se musely otočit – nízký podvozek a rozvodněné řeky. Bylo moc riskantní to projet.

S Lisou jsme si vyzuly boty a začaly brodit. Voda byla šíleně studená. Po přebrodění jsme stoply poslední auto a konečně se dostaly k jezeru.

Bohužel cesty kolem jezera byly zaplavené. Je to odlehlé místo, kde moc lidí nepotkáte, a dá se dojít až na chilské hranice. Prý jeden z nejkrásnějších přechodů. My jsme to musely otočit a znovu brodit. Naštěstí jsme stoply další auto, které nás hodilo zpět na začátek Fitz Roy treku.

Je to moc příjemná trasa s nádhernými výhledy. Není prudká a stoupání skoro neucítíte. Minuly jsme Lagunu Hija i Lagunu Nieta. Potom nás čekal sestup do města, který už jsme jednou šly.

Celkem jsme ušly 33 km a nastoupaly 1 060 výškových metrů.

⸻

17. 11.

Dnes je kvůli větru zavřená silnice a počasí je takové průměrné. Nakonec jsme šly jen krátký výšlap – 5 km a 380 výškových metrů na skály nad městem. Nenapadlo by mě, že se tam dá jít, ale z dálky jsme viděly lidi stát na hraně skal. Na Mapy.cz jsem rychle našla cestu a objevila hezký okruh.

Všem vřele doporučuju výšlap na horu Cerro Paredón (642 m). Výškové metry vyšlápnete hned na začátku v mega prudkém kopci, ale ty výhledy jsou pecka. Sestoupíte pak příjemnou cestou dolů. Když přežijete začátek, zbytek je úplná pohoda. 🙂

⸻

18.11.

Ráno jsem se jen na snídali a autobusem jeli zpět do El Calafate. Tentokrát už ale na letiště směr Bariloche.