Sny jsou od toho, aby se plnily. A běžet celý okruh okolo masivu Monte Rosy pro mě rozhodně sen byl. A když si u toho můžu zazávodit a neřešit logistiku, o to větší zážitek to je.

Myšlenka účasti na tomto závodě byla v mé hlavě už nějakou dobu. Původně jsem chtěla jít trek okolo masivu Monte Rosa – TMR. Jenže sama jsem se bála a parťáka jsem na to neměla. O závodě UTMR jsem se dozvěděla z knížky Běžkyně, kterou napsala sama zakladatelka závodu Lizzy Hawker.

Královská disciplína je běžet celý okruh na jeden zátah, tedy 170 km a 12 000 výškových metrů. Tuto variantu jsem zavrhla rovnou. Za 1. na to nemám natrénováno a za 2. jsem chtěla vidět všechno za světla. Běžet to ale jako etapový závod a celý okruh oběhnout ve 4 dnech mi přišlo jako skvělý nápad.

Navíc, když jsem se v Patagonii dozvěděla, že se tam moje dvě kamarádky přihlásily, nebylo o čem přemýšlet. Jako jo, startovné 25 000 Kč je poměrně významná suma, ale na druhou stranu se jedná rádoby o 4 závody, máte ve startovním balíčku zajištěné ubytování na 3 noci a snídaně a večeře. To mi nepřijde zase tak hrozný, když vezmu v potaz, že se jedná o drahé Švýcarsko a Itálii.

Cesta na závod

Obvykle jezdím nejraději na závod dva dny předem. Sem to bylo ale jiné. Jela jsem už týden před závodem, tedy ve středu 26. 8., do francouzského města Chamonix. Konalo se zde UTMB – tedy mistrovství světa v ultra runningu. Trasu OCC (60 km) běžela moje kamarádka Romča a já ji chtěla podpořit. Proto jsem se rozhodla, že si prodloužím dovolenou před závodem a užiju si běžecký svátek spolu s mými kamarády.

Cestu z Chamonix na start závodu jsem vyřešila přesunem do Martigny s kamarády autem a odsud vlakem do města Visp. Pronajala jsem si zde pokoj přes Airbnb za 3000 Kč / dvě noci. Na druhou noc už přijela kamarádka z Německa Svenja a spolu jsme se další den přesunuly vlakem do St. Johann a odtud autobusem do Grächenu – cílového města.

Vzhledem k tomu, že v Grächenu bylo už všechno relativně dostupné ubytování rozebrané, zbylo pro mě jen to nejdražší v nabídce. Původně jsem měla spát s kamarádkou v její dodávce, takže jsem ubytování neřešila. To je tak, když se spoléháte na ostatní. Každopádně mě moje dvě kamarádky Lisa a Svenja nechaly spát u nich na zemi v pronajatém bytě, takže jsem byla zachráněná. Jako před startem takového závodu nic moc, ale lepší než být bezdomovec :-D.

Den před závodem jsme šly na registraci, která byla od 15 hodin. Musím říct, že to na místě měli perfektně zorganizované. Člověk si tam obešel kolečko – nahlásit jméno, podrobná kontrola výbavy (včetně parametrů nepromokavých věcí), startovní číslo, fotka ke sledování GPS trackeru, vyzvednout si duffle bag a šlo se.

Organizace byla opravdu perfektní a vše jsme měli za 20 minut hotové. Pak jsme se šly ubytovat, připravit si věci na závod a spát.

Musely jsme si připravit dva batohy – jeden, který zůstával na startu / v cíli závodu, a druhý, který každý den pojede s námi z hotelu na hotel. Proto jsme také dostali ten duffle bag.

DEN ZÁVODU – 1. Stage

Od dvou hodin jsem nespala. Co si budeme, na zemi to bylo tak středně pohodlné. Navíc jsem snídala jen dva banány, protože jsem si koupila housku, ve které byla majonéza. Nesnáším majonézu :-D. Takže začátek byl tak středně dobrý.

Na start jsme odjížděli shuttle busem v 5:45 hod. Měla jsem štěstí, že bylo ještě místo, protože jsem od začátku nepočítala s tím, že bych spala 2 km od startu. Takže jsem si shuttle bus nemohla rezervovat předem.

Na startu byla ještě tma, ale naštěstí brzy začalo svítat a nebylo potřeba si brát čelovky. V 6:30 se špalír běžců rozběhl po silnici okolo kostela a následně už rovnou do lesů.

Celou dobu jsme běželi nádhernou malou cestičkou, která většinu času vedla podél skály. Moc hezky se běželo. Po cestě jsme měli jen dva větší kopce. Jinak to bylo velmi houpavé.

V polovině trasy byla občerstvovačka, kde jsem si doplnila vodu a Colu. Pak následoval krásný visutý most Charles Kuonen a opět hezky houpavý trail.

Po 1800 výškových metrech jsme začali klesat a věděla jsem, že už mě čeká jen 10 km do cíle a cca 300 výškových metrů. Po seběhu následovala rovinatá část. Ještě 7 kilometrů před cílem byla poslední občerstvovačka. Pak jsem předběhla ještě několik lidí a hezky kontrolovaným a stabilním tempem se dostala do cíle.

Ten byl v Zermattu s nádherným výhledem na Matterhorn. Musím říct, že jsem si dnešní etapu velmi užila. Až teda na poslední asi hodinu, kdy už jsem se strašně vařila. Počasí nám přálo trochu až moc a sluníčko bylo hodně silné.

Po doběhu jsem si dala výbornou zeleninovou polévku, trochu se dala dokupy a šla na hotel. Ubytování jsme měli v hotelu Basecamp přímo s výhledem na Matterhorn. Totální luxus, popravdě. Nikdy jsem tu nebyla a vzhledem k tomu, kolik tady všechno stojí, tak sem asi jen tak nepojedu. Takže za mě moc krásný zážitek.

Uvidíme, co zítra na to nohy. Přece jen nás čeká každý den těžší a těžší etapa. Tohle byla jen taková zahřívačka.

🏃‍♀️ 34 km
⏱️ 5:33 hod.
⬆️ 2025 m up
⬇️ 2218 m down
📍 Grächen – Zermatt

DEN ZÁVODU – 2. Stage

Dneska ráno nás čekalo stoupání 1700 výškových metrů v jednom kopci a celou dobu s výhledem na Matterhorn. To bylo něco. Celý den jsem se jen kochala.

Před vrcholem kopce nás čekalo nasazení nesmeků a 2 kilometry jsme přecházeli ledovec Teodul. To byl taky jeden z nezapomenutelných zážitků.

Po 3 hodinách jsem se doplazila na vrchol nejvyššího stoupání do výšky 3300 m na Refugio Teodulo, kde byla občerstvovačka. Kromě toho tam byl i kamarád, takže to pro mě byl obrovský nakopávač.

Následoval seběh a pak malé stoupání. Dostali jsme se do Itálie. Sestupovala jsem kolem dechberoucích výhledů na jezero Cime Bianche s výhledem na ledovec.

Musela jsem to sdílet s rodinou, tak jsme si zavolali přes WhatsApp, ještě jsem si volala s kamarádkou a strašně si to užívala. Pak přišly nádherné zelené pláně kolem potůčků.

12 kilometrů do konce byla další občerstvovačka. Tam jsem si jen dala Colu a pak následoval ještě jeden hnusný kopec přes velké kameny. Ten mi už moc nechutnal. Bylo to asi 400 výškových na brutálním slunci.

Když jsem ho došla, otevřel se přede mnou výhled na nádherné jezero Ciarcerio. Věděla jsem, že mě čeká už jen 7 km klesání. To jsem si parádně užila a na posledních 3 kilometrech ještě předběhla dvě holky.

Za mě to byl jeden z nejkrásnějších běžeckých dní. Ty výhledy celý den byly opravdu nádherné.

Po doběhu jsem šla na ubytování, které mě hodně překvapilo – Romantic Hotel Jolanda Sport. Musím říct, že to byl největší luxus. Součástí ubytování bylo i spa. Takže jsme s holkama šly do sauny a mega jsme si to užily.

Večeře byla taky hodně překvapivá. Dva chody včetně dezertu.

Vlastně co člověk na takovém závodě hodně ocení, je možnost někde si nechat usušit věci, případně je přeprat a hlavně sebe pořádně dát dokupy. Takže mít takové luxusní ubytování člověk opravdu ocení.

🏃‍♀️ 42,5 km
⏱️ 7:39 hod.
⬆️ 2943 m up
⬇️ 2938 m down
📍 Zermatt – Gressoney

DEN ZÁVODU – 3. Stage

Ráno jsme měli luxusní italskou bufetovou snídani a od 6:30 jsme se už prali s mega kopcem. Čekalo nás 1500 výškových metrů na jeden zátah na občerstvovací stanici v Passo Salati.

Běželi jsme ještě před východem slunce okolo Lago delle Fate. Východ jsem chytila těsně pod vrcholem. Slunce dneska mělo celý den obrovskou sílu, takže nebylo vůbec jednoduché běžet.

Nejhezčí část přišla po zaslouženém vrcholu. Otevřely se hory ze všech stran a s nimi nádherné výhledy zalité sluncem. Tuhle část jsem si dneska hodně užila.

Následoval technický a dlouhý seběh. Ten se mi běžel velmi hezky. Po cestě jsme protnuli několik pastvin lemovaných nádhernými cestičkami kolem zdrojů vody. Pak jsme seběhli do města Alagna Valsesia.

Tam jsem očekávala občerstvovačku. Ta byla ale nečekaně v části prudkého stoupání u Rifugio Pastore. Ještě před ní jsem se musela poprat s asfaltovým mírným stoupáním a do toho svítilo sluníčko. To byla za mě hodně náročná část.

Po občerstvovačce přišlo 1200 nekonečných výškových metrů na rozpáleném slunci. Šla jsem hodně pomalu a spoustu lidí mě předběhlo.

Když jsem se doškrábala na vrchol, ulevilo se mi. Navíc se otevřely výhledy na okolní hory. Zbývalo mi 14 km a z toho většina seběh.

První klesání jsem byla opatrná a šla to pomalu. Seběh byl poměrně technický mezi kameny a dvakrát jsem si skoro vymknula kotník. Pak jsem ale chytla druhý dech a posledních 10 km jsem si připadala, že letím.

Předběhla jsem 5 holek a několik mužů a pozici si udržela až do cíle. To byl hodně silný finish.

Popravdě už chápu, když jsem se vždycky ptala kamarádek, co se jim na trase závodu líbilo, že vůbec nevnímaly. Poprvé v životě jsem se koncentrovala jen na závod a dokončila ho velmi silně a sebevědomě.

Trochu se mi ulevilo, že nejtěžší etapu mám za sebou. V cíli jsem si dala pizzu a zmrzku. Pak jsem se šla ubytovat a dát dokupy.

Tentokrát bylo ubytování v pohodě, ale žádný luxus jako v předešlých dnech. V 7 nás čekala bufetová večeře a pak jsem padla do postele.

🏃‍♀️ 46 km
⏱️ 8:35 hod.
⬆️ 3189 m up
⬇️ 3516 m down
📍 Gressoney – Macugnaga

DEN ZÁVODU – 4. Stage

Na dnešní den jsem toho moc nenaspala. Navíc mě od rána bolel žaludek, takže nic moc start do posledního dne. Tak nějak jsem se dala dokupy a snažila se přenastavit hlavu na pozitivní afirmace.

Hned ze začátku nás čekalo stoupání 1500 výškových. Jak jinak. Popravdě mám ale ráda pomalé starty. Únava už šla znát, takže jsem se celkem ploužila. Už to bylo hodně náročné.

Téměř na vrcholu hory Monte Moro byl checkpoint. Doplnila jsem vodu a běžela dál. Vrchol už byl kousek a k soše Madony, která stála na úplném vrcholu, vedly železné schody.

Následovalo velmi technické klesání po kamenech s výhledem na přehradní nádrž Mattmarksee. Naštěstí nebylo tak dlouhé a hezky jsem se s tím poprala.

Horší bylo pak x kilometrů po rovině, které člověk musel běžet. Popravdě už jsem byla tak unavená, že se mi vůbec nechtělo běžet :-D.

Následovalo dlouhé, celkem příjemné klesání, kde jsem trochu zabrala. Poslední stoupání před druhým checkpointem ve městě Saas-Fee už jsem docela trpěla a celou dobu jsem se prala s výkyvy energie.

Na občerstvovačce jsem se trochu dala dokupy, najedla se, prohodila pár vtípků a šlapala dál přes město. Cítila jsem obrovský nával energie, který trval asi tak do dalšího stoupání. Měla jsem pocit, že mi mega došlo.

S kopcem jsem se nějak poprala, ale jakmile jsem viděla, že mě začínají předbíhat lidi, začala jsem se cítit hrozně. Naštěstí jsem si to v hlavě přepla a posledních 12 kilometrů jsem každou chvíli doplňovala energii.

Měla jsem pocit, že jsem chytla druhý dech a že letím. Neskutečný.

Poslední dva menší kopce, na kterých jsme nastoupali ještě celkem 900 výškových, mi daly hodně zabrat. Bylo to hodně nahoru a dolů, technickým úzkým terénem, hodně kamenů, suťovisko a okolo hory, takže když by člověk šlápnul vedle, mohl sletět dolů.

Jako nechápu, jak to borci ze 170 můžou jít večer.

Ale ty výhledy na okolní hory stály za to. Musím říct, že to bylo hodně těžké.

Popravdě jsem si nejvíc užila poslední seběh, který jsem zvládla opravdu skvěle, předběhla ještě dost lidí a rovnou z kopce nás čekala krátká cílová rovinka.

Opravdu top zakončení těchto 4 dní.

Navíc bylo celý den téměř pod mrakem, takže kromě výkyvů energie byl dnešní den opět nezapomenutelný. Ale jsem ráda, že už to byl poslední den.

🏃‍♀️ 45,3 km
⏱️ 7:57 hod.
⬆️ 3009 m
⬇️ 2694 m
📍 Macugnaga → Grächen

ZÁVĚR

Je to nepopsatelný pocit dokončit čtyřdenní závod. 🥹 Nakonec si odnáším 26. místo celkově a 10. místo mezi ženami! 🥹💪

Za 4 dny jsem celkem uběhla 168 km, nastoupala 11 350 výškových metrů a v pohybu strávila 29 hodin. 💪

Za mě to byla nepopsatelná zkušenost a hlavně jeden velký splněný sen. 🥹

A obrovské díky patří mému tělu. ❤️ Za to, jak se s tímhle závodem popralo. Za všechny ty kilometry, kopce, seběhy i chvíle, kdy už energie moc nezbývala. Jsem na tebe fakt hodně pyšná. 🥹☺️

A teď už jen vstřebat všechno, co se za ty 4 dny stalo. ❤️🏔️

Popravdě bych tenhle závod doporučila každému. Nevěděla jsem, jak se s tím poperu, jak rozložit energii, jak to všechno zvládnu, ale moje tělo je silnější, než se zdá, a hlavně hodně pracovala hlava.

Tím, že jsem aktuálně zamilovaná, tak to na mě mělo obrovský vliv. Je super vědět, že mě někdo aspoň na dálku podporuje.

Sice mě nikdo nečekal v cíli, ale měla jsem tady kamarádky Němky, které jsem potkala v Patagonii. Takže nebýt tu sama mělo něco do sebe. Ale moct to sdílet s mým parťákem by byl asi o to silnější zážitek.

Ještě bych chtěla poděkovat své největší fanynce – mojí mamce. ❤️ Celé 4 dny mi fandila, sledovala mě a prožívala závod se mnou, i když podle mě občas vůbec nechápala, proč tohle dobrovolně dělám. :-D.

Za mě opravdu výjimečný zážitek. A jako bonus – po 4 dnech šichty mě nebolí nohy a cítím se fresh jako džus :-D.

VÝBAVA

Na každý den jsem měla čerstvý outfit. Což bylo asi to nejlepší.

Celý závod jsem běžela v úplně nových botách, které mám už dlouho osvědčené – Brooks Cascadia 19. Jediné, co, tak bych si mezi etapami prala vestu. Po 2. dni už byla spíš bílá než černá a voněla tak středně.

Přibalila bych si asi nějaké jídlo. Když člověk doběhne ve 3 a večeře je pak až v 7, tak mu docela vyhládne.

Jinak jsem asi měla vše, co jsem potřebovala. Takže na to, že s takovým typem závodu nemám zkušenosti, jsem se s tím poprala celkem hezky.

Už si vyhledávám další etapový závod na příští rok :-).